Konečně! NAP vysvětlen!

Možná jste se někdy setkali s něčím, co se nazývá princip neagrese (anglicky Non-aggression principle, zkracováno obecně na “NAP“), někdy také nazýváno “přirozené právo” apod. A možná jste byli svědky toho, jak se s tímhle termínem operuje v diskuzích mezi libertariány a anarchokapitalisty a dalšími, kteří se do těchto diskuzích zapojují.

Co to sakra je ten NAP? Jak to funguje? Proč o tom ankapáci furt sáhodlouze filozofují? Proč někteří nesnáší NAP, říkají, že se jim otvírá kudla v kapse, když o něm slyší mluvit jiné lidí, případně proč někteří obviňují druhé, že jsou “NAP fanatici”, kteří slepě věří nějakému utopickému ideálu?

Inu, rozhodl jsem se to vysvětlit, jak to chápu já. Třeba ho nechápu správně a v některých ohledech v tom mám stále guláš (ostatně, sebevzdělávání je nekonečný proces), ale mám pocit, že spoustu lidí nechápe NAP ani v základu, a proto se často v diskuzích vyskytují různé odmítavé reakce a přitom… úplně zbytečně.

–Co je to tedy ten NAP?

NAP je etický princip, který říká, že nemáme zasahovat do vlastnických práv druhých lidí. Nic víc, nic míň.

Avšak pozor! Když se řekne vlastnictví, většina lidí si vybaví běžné věci jako je mobil, peněženka, klíče auto a tak dále. A skutečně, NAP hovoří o takových věcech jako je mobil a peněženka. Takže se nabízí otázka – porušují něčí vlastnická práva a porušují NAP, když jdu ven na procházku? No samozřejmě, že ne! Ale porušuji něčí vlastnická práva, když na té procházce někomu cestou ukradnu mobil a peněženku? No, ano! A pokud jsem porušil něčí NAP, co z toho vyplývá? Inu, čistě jen to, že ten okradený nyní získal morální právo se bránit a požadovat nějakou náhradu škody.

NAP tedy říká, že nesmím zasahovat do vlastnických práv druhých lidí a pokud tak učiním, tak se ti druzí mohou bránit.

JENŽE, NAP se netýká jen fyzických věcí jako mobil nebo klíče od auta. U NAPu se totiž předpokládá, že každý člověk je vlastníkem svého těla. Proto je porušením NAP, když někoho zavraždím, okradu, znásilním, nebo třeba zraním (a tak dále). Poškozuji tím jeho majetek – jeho tělo.

Proč to je ale formulované takto divně? Proč nemůžeme formulovat NAP tak, že je špatné někoho zabít, znásilnit, zranit a pak teprve nezmíníme ta majetková práva? Inu, můžeme, ale považuji za velice šikovné být schopen formulovat věci jednoduše jednou větou, byť za cenu toho, že to může být malinko matoucí.

Přirovnal bych to k vegetariánství. Když člověk řekne „Jsem vegetarián“, skrývá se v tomhle sdělení spoustu informací. A on nemusí jmenovat podrobně po jednom, že “nejí kuřecí” a „nejí vepřové“ a „nejí stejk“ a „nejí párky“ apod. On řekne jen „jsem vegetarián“, stejně jako zastánce NAPu nemusí vysvětlovat „že je proti znásilnění“ a „ničení cizího majetku“ apod., ale řekne „zastávám NAP!“

–K čemu je NAP dobrý?

Proč by však takový princip měl existovat? Inu, většina lidí má nějaké etické principy. Někdo si může říct, že „lhát je špatné“ a rozhodne se, že bude vždycky říkat jen pravdu a zkrátka to bude taková jeho zásada. A také se může stát vegetariánem, protože dojde k názoru, že zabíjet zvířata pro maso je špatné. A nakonec si slíbí, že nikdy nikde nikam nebude chodit pozdě, protože si myslí, že dochvilnost je správná vlastnost.

Takže tenhle člověk má zásady (tedy etická pravidla):

  • Lhát se nemá
  • Je špatné zabíjet zvířata pro maso
  • Je správné být všude včas

A tyto různé etické hodnoty mohou koexistovat zároveň, čili není vůbec problém mezi ně vměstnat také NAP. NAP je v podstatě jen nějaký názor… názor, že je špatné zasahovat do vlastnických práv druhých lidí. Názor, že tihle lidé mají legitimní právo se bránit, když jsou jejich vlastnická práva narušena.

–Jak to souvisí s anarchokapitalismem či bezstátní společností?

Lidé mají rádi svobodu a naprosto se děsí toho, že by žili v nějaké totalitě jak z románů Orwella. Děsí se, že by nás stát šmíroval dvacet čtyři hodin denně a diktoval každý aspekt našich životů. Nelíbí se nám země jako je Severní Korea.

Přesto však lidí říkávají: „Svoboda ano, ale měly by stanovit určité hranice toho, co by mělo být povoleno, nebo zakázáno. Člověk si přece nemůže dělat, co chce!“

Zároveň však zapomínají vysvětlit, kde by taková hranice měla ležet, kdo by ji určoval, a jak bychom určili toho, kdo by to určoval? A v praxi to funguje tak, že tuhle hranici určuje stát za pomocí zákonů, regulací, nařízení a tak dále.

Tenhle systém bohužel vytváří prostředí, které je někde na cestě mezi svobodou a Severní Koreou. Zákony jsou totiž nekonzistentní, děravé, složité a mnohdy stojí čistě na libovůli zákonodárců. A zatímco spoustu zákonů se zdá důležitých (ty, co nám zakazují vraždit, znásilňovat, krást, tedy ty podobné NAPu), je i celá řada zbytečných či přímo škodlivých (např. zákaz pěstování trávy, zákaz energy drinků, jak mají v Albánii, zákaz vlastnit pitbulla, jak mají v Dánsku a tak dále).

Vysvětlit, proč centrálně tvořené zákony (a obecně státy) nefungují by vydalo na celou knihu (a také tyhle knihy už byly napsané, např. Misesem a Rothbardem a Urzou 🙂 atd.).

Vrátím se tedy zpět na začátek. Pokud tvrdíme, že má existovat nějaká hranice svobody, měli bychom jí umět formulovat. A NAP formuluje tuhle hranici víceméně přesně. Přesně říká, co by mělo být povoleno a co už nikoliv. A proto je velmi užitečný pro různé libertariány volající po zrušení státu.

–NAP je ve skutečnosti celkem přirozený

NAP je celkem přirozený, protože ač to lidé obvykle nenazývají přesně tímto slovem, nějakým způsobem intuitivně chápou, že je špatné vraždit, krást, znásilňovat, ničit cizí věci a fyzicky ubližovat druhým. Mnohdy se mylně domnívají, že tyto věcí ostatní lidé nedělají právě kvůli státním zákonů, ale ve skutečnosti to nedělají čistě proto, že zkrátka a dobře nechtějí a považují je za špatné.

A čistě historicky to nebylo tak, že by tyto věci zakázal stát zákonem a lidé je přestali dělat. Bylo to tak, že je lidé nechtěli dělat, považovali je za špatné a později na základě toho vznikl zákon. (Řekl bych tedy, že dokonce mnoho současných základních zákonů vzniklo právě díky NAPu).

Většina lidí obvykle ani zákony nezná a neví, který paragraf konkrétně nám zakazuje vraždit nebo krást. Většina lidí tyhle paragrafy ani nikdy neviděla. Většina lidí zkrátka tak nějak obecně ví, že se tohle nemá dělat. A když se Čech rozhodne jet na dovolenou do Thajska, tak si nebude před odletem číst tamní zákony a nařízení, ale bude přirozeně vědět, že tam se nejspíše také nesmí vraždit, krást a ubližovat druhým, stejně jako tady. Je to čistě proto, že přirozeně chápe NAP.

V podstatě většina lidí souhlasí, že je špatné zabíjet a krást a znásilňovat a tak dále.

Problémem je akorát to, že mnoho lidé neaplikuje NAP na stát. Stát může krást a vraždit a ubližovat druhým, ale nad tím mávneme rukou, protože to je stát a stát může. Stát nás totiž odmalička učí, že on může! Stát se vám může vloupat do domu, sebrat váš majetek (například naši marihuanu a střelné zbraně), případně vás zabít, když tomu budeme bránit nebo vás zavřít do klece. Libertariáni (a hlavně ankapáci) ale tvrdí, že nikoliv… NAP by neměl mít výjimku pro nikoho. Stát není totiž nic jiného, než jen nějací další lidé, kteří nám vládnou. Proč by měli mít povoleno krást, vraždit a fyzicky ubližovat? Z jakého důvodu?

Stejně tak stát naučil mnoho lidí, že po něm mají chtít, aby porušoval NAP druhých lidí. Například se mi nelíbí, že tamhle v té hospodě se kouří, takže chci po státu, aby to majitelům hospod zakázal. Je to však nepřirozené myšlení, které nás naučila demokracie, populismus a sliby politiků. Lidé vidí ve státu nějakého spasitele, který má řešit všechny naše problémy.

Stát nás naučit, že místo „Nemám to rád a tak to nebudu dělat.“ máme říkat „Nemám to rád, a tak to chci všem zakázat.“

–Je porušením NAP, když…

Libertariánské diskuze jsou někdy plné filozofických úvah na téma, co všechno vlastně je porušením NAP a co už není. Je porušením NAP, když budu v hořícím domě, který mi nepatří, v ohrožení života, a abych se zachránil, jsem donucen zničit okno a vyskočit ven? Nebo když budu mít doma výbušninu, která je poškozená a může kdykoliv odpálit celý město?

Inu, svět ve kterém žijeme je velmi komplexní a složitý. A NAP někdy není tak jednoznačný a jednoduše vymezitelný. Znamená to ale, že je to špatný a nefunkční etický kodex? Nikoliv! Ani státní zákony neumí pokrýt všechny situace ze života a dát odpovědi na všechny otázky. Proto také o různých situacích rozhoduje soudce (a v případě bezstátní společnosti by různé složité otázky kolem NAPu nejspíše také řešil nějaký soudce).

Ostatně zase bych to přirovnal k vegetariánství. Vegetarián je člověk, co nejí maso a zdá se to jako jednoduchá a jednoznačná věc. Ovšem je tu spoustu situací, které mohou být složitější. Může vegetarián gumové medvídky? Není to maso, ale vyrábí se z vepřové kůže. Může slepičí vývar? Není to maso, ale vyváří se z něj. A co ryby? Někteří to za maso nepovažují a když jim řeknete, že jste vegetarián, předpokládají, že ryby jíte. Jak to tedy je? Neexistují jednoduché odpovědi, ale neznamená to, že se slovu vegetarián musíme nutně vyhýbat, a že neplní svou užitečnou funkci.

–Je NAP úplná utopická blbost?

Je spoustu lidí, co nemá NAP a diskuze o něm v lásce, ale myslím, že je to mnohdy proto, že některé věci nechápou úplně správně. A tak si pojďme vyvrátit pár mýtů.

–Mýtus č. 1 – NAP je nějaký univerzální zákon, který budou všichni dodržovat

Když vám řeknu, že jsem anarchista a chci zrušit stát, asi vás jako první napadne: „Cože? Takže můžu pak jít a někoho prostě zavraždit?“ a já vám na to řeknu, že „nikoliv, protože by tím porušil NAP!“. A tady můžete nabýt dojmu, že NAP je něco jako zákon, který bude tamhle na kopci vytesán do kamene a lidé ho prostě budou ctít.

Obecně si možná myslíte, že říkám něco jako: „Zrušíme veškerá pravidla, zákony a policii, a lidi prostě budou na sebe hodní. A zloděj, co přeleze plot a bude mi chtít vykrást dům, se najednou zarazí a řekne si, že přece nebude porušovat NAP, rozmyslí si to a zase odejde.“ (Ostatně i ten zloděj, i navzdory svému jednání bude vědět, že dělá něco špatného, co společnost neakceptuje, a proto to bude dělat s kuklou na hlavě uprostřed noci v co největší tichosti).

Jenže nikoliv! Dejme teď stranou, že stát není ta jediná entita na světě, která dovede zařídit policii a soudce a vymáhat nějaký tresty za zločiny.

Samozřejmě, že ve společnosti budou lidé, kteří vraždí, kradou, znásilňují, ubližují druhým a tak dále. To ostatně lidé dělají i nyní v systému, kde máme zákony. Dělali to vždy a vždy budou.

Nerozumím tomu, proč by kvůli tomu měl být NAP špatný princip? Když řeknu „je špatné někoho zabít!“, tak si to musím přestat myslet, protože to nepovede k tomu, že se lidé přestanou vraždit? Samozřejmě, že ne.

Drtivá většina lidí však NAP dodržuje a proto většina z nás dovede prožít den, kdy ráno vstanou a večer jdou zase spát, aniž by byli svědky padesáti vražd, měli každý den v domě deset zlodějů a na každém metru jim hrozilo znásilnění.

A není to proto, že by se lidé báli zákonů (ostatně zákony také vymysleli jen nějací lidé), ale protože to z velké části prostě nedělají. A kdyby lidé doopravdy chtěli, dělali by to i navzdory zákonům (koneckonců, lidí je početně mnohem víc, než policistů a vojáků (kromě toho, že policisté a vojáci jsou taky lidé)).

Svět ve skutečnosti funguje tak, že většina lidí obvykle dodržuje NAP, a pak je tu pár lidí, kteří ne. A ta většina se musí před touhle menšinou nějak ochránit. A ať už budeme mít stát nebo nějakou anarchii, vždycky vznikne nějaký mechanismus, který bude lidem bránit ve vraždění, krádežích, znásilnění a zkrátka se bude blížit NAPu.

–Mýtus č. 2 – NAP je nějaká naše modla či co

Neustále se setkávám s obviněním, že libertariáni jsou fanatici, co si z NAPu udělali nějakou modlu, kterou jsou posedlí. Nikoliv!

Zvláštní, že mnoho libertariánů přiznává, že NAP není dokonalý, neumí řešit mnoho společenských problémů, a že některé věci nezahrnuje vůbec.

Když prohlásím, že se na zvířata NAP nevztahuje, a proto NAP neporušuji, když třeba koupím a utýrám psa, spoustu lidí se přirozeně zhrozí a začnou mi vysvětlovat, proč by to NAP zahrnovat podle nich mělo. Paradoxně často ti, kteří na NAP nadávají. Dokonce to někdy obrátí tak, že je to tedy špatný systém právě proto, že se nedá aplikovat třeba na zvířata či jiné životní problémy.

A tady to vypadá, že si z NAPu udělali modlu spíše jeho odpůrci. Jde o to, že když řeknu, že něco neporušuje NAP, tak se mylně předpokládá, že tím říkám něco jako, že je to vlastně zcela v pořádku, zcela morální, jednoduše OK a nemám s tím žádný problém. Nikoliv! To není to, co říkám.

Bezstátní a volnotržní společnost se může blížit k NAPu, ale neznamená to, že nebude řešit problémy, které stojí mimo NAP, jako je týrání zvířat či třeba ochrana osobních údajů (dokonce je mohou řešit v souladu s NAPem, kdy se různé věci ošetří smluvně. Například s nákupem zvířete odsouhlasím smluvně, že ho nebudu týrat). Jak jsem psal výše, mnoho rozdílných etických pravidel spolu může koexistovat a NAP může být jen jedno z těchto pravidel.

NAP je jen jedno z mnoha etických pravidel, které definuje, které chování je OK a které zaslouží potrestat (či zkrátka jen společensky odsoudit).

–Závěr

Někdy mají lidé problém pochopit různé věci, protože jsou příliš komplexní a složité, ale v případě NAPu je to spíše opačná situace. Je to natolik jednoduché pravidlo (avšak s velice komplexními důsledky), až v něm někteří lidé hledají něco, co tam není a vytváří si na základě toho různé slaměné panáky. Zbytečně! Princip neagrese je jen dobrá pomůcka, podle které – mimochodem – už z velké většiny žijeme (aniž bychom si to uvědomili a pojmenovali to takhle), jen ji zapomínáme aplikovat na stát a odpouštíme mu různé ohavné zločiny (od braní našich peněz ve formě daní, až k unášení našich dětí, zvířat a majetku). Libertariáni jen říkají, že bychom s tímhle pravidlem měli jít ještě o krok dál a neodpouštět ho právě ani státu.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *