Ne, žádná závislost na mobilech neexistuje

(Sorry, clickbait).

V poslední době se řešily tzv. zákazy mobilních telefonů na školách.

Šlo o to, že v minulosti školy nemohly zakázat studentům používání mobilních telefonů, neboť jim to zákon neumožňovat. Ten zákon se nějak změnil nebo co, načež hned jedna škola mobily rázem zakázala. A někteří to kritizují jako omezování osobní svobody a tak dále.

A pak je tu sorta lidí, kteří jsou tady tímhle tématem extrémně posedlí a pohled na dítě s mobilem v ruce v nich vyvolává hysterické záchvaty hněvu. A to, že se mobily zakázaly jim naopak vyvolalo mega-orgasmus. Ok, fajn, asi jim to přeju. Whatever.

Ale o tom jsem mluvit nechtěl. Otevřeně jsem několikrát vyjádřil názor, že zakazování mobilů na školách se mi zdá jako zbytečná kokotina, která nemá žádné opodstatnění (když nepočítám fetiše a vlhké sny některých lidí).

Nicméně v diskuzích o zakazování mobilů se to celé stočilo trochu jinam. Zase přišlo na přetřes takové to otravné téma, co bylo hrozně populární naposledy někdy v roce 2012, ale některé to stále drží jak židovská víra. Ano, to, že mobily jsou údajně škodlivé, zlé, návykové a mají na lidský mozek negativní vliv.

Rád bych k tomu jen dodal, že nejsou! 😀

Počkat, cože? Vážně tvrdím, že mobily nejsou škodlivé, návykové a nemají negativní efekt na lidský mozek? Vážně? Copak jsem se zbláznil?! Copak neuznám, že ani třeba na 10 % nemůžou způsobovat nějaký problém?! Jako fakt?!

Sorry, ne! Čím víc o tom slyším, tím víc mi to připadá jako ptákovina. Zkusím vysvětlit proč.

1) Co je to vůbec závislost?

Když už se operuje se slovem závislost, tak by mě zajímalo, co to závislost přesně jako kurva je? Jak se to definuje? Jak se to projevuje?

Pokud je někdo závislý na heroinu, tak se to projevuje fyzicky. Když to feťák dlouho nemá, udělá se mu hrozně špatně, může mít různé abstinenční příznaky a tak dále. To samé třeba i s kofeinem. Když budete pít každý den kafe, ale pak ze dne na den přestanete, bude se to nějak projevovat (nevolnost, únava, bolesti hlavy). Tyhle věci jsou celkem objektivně měřitelný.

Problémem je, že když někdo používá obraty jako “závislost na počítačových hrách” a “závislost na televizi” a “závislost na smartphonech!”, tak nemám nic proti tomu slovu obecně. Ale má to prostě jiný význam, než u heroinu a kafe. Jenomže lidi co s tím operují, se snaží vyvolat dojem, že je to úplně stejné slovo. Stejná závislost.

Není. A není to ani věc míry. Fakt je to prostě popis úplně jiného jevu.

2) Co závislost není

Je spoustu věcí, které by někdo označil za závislost ale závislost to podle mě prostě a jednoduše není.

Např.:

Reflex, nutkání atd… Někdo má velké nutkání vzít do ruky mobil a čeknout, jestli nemá novou zprávu na Facebooku, ačkoliv tak učinil před deseti vteřinami… Je závislý? Nemusí bejt! Proč by měl?

Když má člověk nutkání pořád hladit kočku, je závislý na kočce? Když má člověk potřebu nahlédnout do lednice pokaždé, když jde kolem ní, je to závislost na lednici? Když má člověk potřebu praskat bublinkovou fólii, sotva se mu dostane do pracek, je závislý na bublinkách? Ovšem, že ne!

Sežere to hodně času… Ani to bych nepočítal jako závislost. Ok, někdo třeba stráví denně sedm hodin koukáním do mobilu. Je závislý? A od kolika do kolika hodin ta závislost začíná přesně? Od dvou? Co když někdo celé dny civí do knih? Do televize? Co když někdo chodí každý den do přírody a pozoruje tam ptáky – je závislý na přírodě? Fakt? Nope!

Zabíjení nevyužitého času… Někdy člověk může s mobilem strávit strašně moc času, ale je k tomu donucen okolnostmi. Například čekám na vlak, ok? Jsem na nádraží a není co dělat. A tak postuju memes na Facebook a píšu si s lidma na Telegramu. Anebo hraju nějakou hru. Čekám půl hodiny, takže na mobilu strávím půl hodiny. A pak do něj koukám i ve vlaku. Třeba v něm rozečtu nějakou knížku. Who knows. Možná budu ještě několikrát přestupovat, takže kam jinam mám civět, než do mobilu, he? Po lidech kolem? Nic z toho přece ze mě nedělá závislého.

(Jinak já osobně spíše budu hrát hry na Sony PSP, než si hrát s telefonem :))

Tohle všechno jsem napsal jen proto, že to mizerný slovo (závislost) nemá jednoznačný jednoduše měřitelný význam. Je to vždycky jen něčí názor, než nějaký objektivní fakt. A člověk s tímhle názorem si sám určuje, co je dle něj zdravé používání technologii jako mobil a co už je dle něj příliš. Jenže já zase budu mít jiný názor. A někdo jiný zase jiný. Co jako?

3) Je vědecky dokázáno, že…

Hodně lidí, co přichází do diskuze s tím, jak škodlivé a zlé používání mobilů je, operuje s exaktní vědou. Tvrdí, že je to vědecky dokázáno. Existují výzkumy! Vědci už dávno přece ví! Božičku!

Zvláštní, že když po lidech chci doložit nějaký odkaz na konkrétní studie a peer-review, začnou mi posílat články na novinky.cz a aktualne.cz a nějaký rozhovor na DVTV.

Sorry, cože? Zprávy nejsou věda. Co napsal někdo z novinky.cz do článku není věda. To, že vzali nějaký výzkum a interpretovali si ho nějak není věda. Zpravodajství má zisk z toho, že přitáhne pozornost šokujícími titulky, takže když napíšou, že mi z mobilu upadne penis, je to úplně irelevantní, a můžu to klidně ignorovat.

Já sám jsem začal hledat různé výzkum na Google Scholar. A pár zajímavých jsem našel.

U tohohle výzkumu vzali 1519 studentů různých škol napříč Švýcarskem a nechali je vyplnit dotazník. Ten obsahoval dotazy jako “kolikrát se stalo, že jste v důsledku používání mobilu přišli někam pozdě?” nebo “připadal by vám život nudnější bez smartphonu?” případně “První věc, kterou dělám, když se ráno vzbudím je, že čeknu smartphone – pravda/nepravda?” a tak dále. Když tedy pomineme, že tyhle otázky jsou nejméně diskutabilní, jako dotazníková metoda mi to připadá docela jako ok.

Na základě toho splnilo bodovou škálu pro závislost pouhých 16.9 % studentů.

Já osobně bych na celou řadu otázek odpověděl kladně, ale jsem přesvědčen, že závislý na mobilu nejsem. Např. ano, první věc, kterou dělám, když vstanu je, že čeknu telefon. Ano, myslím, že můj život by byl bez něj nudnější (vzpomínám na doby, kdy smartphony nebyly a bylo extrémně otravné třeba někde hodinu na někoho čekat, když jsem měl schůzku… obvykle jsem si četl knížky, ale někdy se mi číst nechtělo, protože čtení knih vyžaduje jisté soustředění a klid). Na druhou stranu se mi třeba stává, že jdu někam ven a smartphone si prostě úplně zapomenu vzít s sebou.

Tak jako tak je nutné výzkum brát s rezervou. Nehledě na to, že si ho každý může vyplnit jak chce. 🙂

4) Brainwashing korporací

Hodně lidí taky vytahuje vždycky takovou tu rétoriku, že korporace, co stojí za výrobou jak mobilů, tak i aplikací, tak třeba i sociální sítí, je navrhují tak, aby byly návykové a manipulují nás k tomu, abychom je používali od rána do večera.

No ano, samozřejmě že každý komerční produkt je spojen s psychologii. Vždycky existuje nějaký odborník na marketing, který umí produkt navrhnout tak, aby zaujal potenciální zákazníky a získal si je. Jasně, je tu nějaký expert grafik, co umí navrhnout logo, které na pohled každého zaujme. Nebo obal, který si lehce zapamatujete. Jsou tu nějaký experti, co natočí reklamu tak, aby vás oslovila.

Jasně, byznys hraje velkou roli v životech nás všech. A jasně, že mobily, aplikace i hry jsou navržené tak, aby to byl přitažlivý produkt.

Jenže tyhle věci se STRÁÁÁÁŠNĚ přeceňují, a někteří to staví tak, že doslova jsme každý den brutálně ovládání jako loutky. Ještě chvíli a budeme u mobilů slintat a vydávat skřeky jako opice.

NOPE! Tyhle nástroje nejsou tak mocný, jak se říká. Lidi se naopak naučili víceméně ignorovat veškeré reklamy. Ignorují je v televizi. Ignorují je v radiu. Neklikají na ně na internetu. Spoustu z nich se naučila ignorovat notifikace, které jim všude vyskakují. A reklamní emaily se hází rovnou do koše.

Podle statistik z roku 2017 Facebook vydal report kolik % uživatelů reálně klikne na reklamu. Bylo to pouze 0.9 % (zdroj, zdroj).

Údajně tyhle věci nejvíce působí na děti. Dost ošklivě je to ovlivňuje. Podle mého názoru se i děti začnou hrozně rychle nudit a jejich pozornost vzápětí klesá… Ať už mají před sebou cokoliv. Oblíbený seriál, videohru, milovanou hračku atd.

Prostě se tady dělá z komára velbloud. To je celý. Ne, korporace nejsou tak hluboce zahlodaný v hlubinách našich mozků.

5) Závěr

Je mi líto, ale zatím mě nic nepřesvědčilo, že by mobilní telefony byly takové zlo, jak se říká. Naopak… Dlouhá léta jsem to bral jako samozřejmost že to tak je, protože “každý přece ví, že to tak je!” a jak vůbec můžu o tom snad pochybovat? Mobily jsou zlo a basta! Ale právě proto, že mi to všichni pořád cpali, jsem o tom začal přemýšlet jinak a došel jsem k tomu, že celý je to blbost.

Ale teď vážně… Nechci uznat, že mobily nejsou alespoň malinko nějak škodlivé? Copak můžu říct, že na 100 % jsou totálně ok? Víte, mně to připadne jako diskuze o tom, jestli je škodlivá houba na nádobí, nebo HDMI kabel nebo třeba rulička toaleťáku. O ničem z toho nemůžu říct, že to na 100 % nijak škodlivé není. A pochopitelně to nemůžu říct ani o používání mobilních telefonů. Takže tak.

A já jen doufám, že tohle téma konečně chcípne. Tak jako chcíplo filozofování nad tím, jestli je metalová hudba škodlivá pro mládež. Nebo jestli hry dělají z dětí masové vrahy. Je to nuda a je to pseudointelektuální patos. Pryč s tím.

1 Comment

  • ellie says:

    Zajímavý článek. Ten argument že mobily vyvolávají závislost je trošku na hlavu. Nejde o samotný mobil, ale obsah v něm. Funguje jako miniaturní počítač, kde si můžeš najet kde chceš. Vyřídit co potřebuješ apod. Zkrátka je to elektronická složka k živobytí. I tak by se to dalo obhájit.

    Na státní škole učitelé běžně brali studentům mobily. Na mé soukromé to nikdo neřeší.

    Ale zase mě sere, když se s někým bavím a někdo civí do mobilu, to je projev neúcty a tohle mne sere.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *