O diskuzích 4 – střílení od boku

Ve svém seriálu o diskuzích nemůžu pochopitelně vynechat klasické střílení od boku.

Funguje to asi takhle: pokud zastáváte nějaký názor, řekl bych, že ho zastáváte proto, že jste o čem hluboce přemýšleli, vyslechly si argumenty, které tenhle názor podporují, ale i ty, co ho vyvrací, dali jste oběma férový prostor, zamysleli jste se nad nimi, přečetli možná i pár knih a na základě toho, jste si tenhle názor vytvořili.

Bylo to tak?

Bohužel člověk je tvor emocionální, takže mnohdy si vytvoří názor spíše naopak. Okamžitě ho přijme na základě emocí a argumenty na jeho podporu hledá až následně, přičemž selektivně vybírá jen ty, co se mu hodí. To se pochopitelně dá odpustit, když si aspoň dá práci s tím, aby ty argumenty byly fakt dobrý a komplexní.

Bohužel se občas vyskytuje to, že si někdo vytvoří názor čistě na základě emocí a dokonce se neobtěžuje si nastudovat nic kolem a vytvořit si nějakou sbírku dobrých argumentů. A když se v diskuzi vyskytne někdo, kdo po něm takové argumenty chce, on zjistí, že žádné nemá, tak si honem honem rychle nějaké nouzové vytvoří.

A následuje střílení od boku. Vytvoří si argument A, který je však naprosto nedomyšlený, takže ho rychle vyvrátíte. On tedy vymyslí argument B. Ten také nefunguje a rychle ho vyvrátíte. Tak tedy zkouší argument C. Také nepadne na úrodnou půdu. A tak zkouší D, ale taky nic. A tak znovu zkouší A a potom zase B. A takhle šermuje s argumenty A a B a C a D furt dokola.

Nezbývá, než si to ukázat na konkrétním příkladě.

Nedávno jsem v nějakém kontextu na Facebooku zmínil chovatelství exotických zvířat a chov lvů jako domácích mazlíčků. Už si nevzpomínám přesně proč, ale nejspíše jsem uváděl nějaký extrémní příklad k něčemu, neboť lvi jsou trochu extrémní domácí mazlíčci :))

A nějaký pán na mě reagoval: “Chovat doma lvy může jen naprostý ubožák!”

A hle, tady vidíte emocionální výkřik, ale žádný argument. A tak víte, že máte co do činění s názorem založeným jen na emocích. Zeptal jsem se tedy pána, proč si to myslí. A následovala hromada dalších emocionálních výkřiků. “To si může pořídit jen magor!” a “Něco takovýho lidem do rukou nepatří!” a bla bla.

Zkoušel jsem z něho vypáčit nějaký argument, když tu konečně přišel s prvním argumentem A: “Představ si, že budeš mít děti a tvůj soused bude chovat lva a oni se ho budou bát?! Bude se ti to líbit?!”

Poukázal jsem na nedostatky jeho argumentace: “A co když bude soused mít psa a mé děti se ho budou bát? Je ubohost mít psa? Já jsem se jako malý bál našeho kohouta. Je ubohost mít kohouta? Pochopitelně děti se nebudou bát lva ve výběhu. Bojí se snad lvů v zoo?”

Pán chytl záchvat, kdy z něho lítaly klasické fráze jako “to nemůžeš srovnávat!” a “to je úplně mimo” atd.

Přešel však k argumentu B: “Takový zvíře je nebezpečný! Co když uteče a někoho zraní?”

V klidu jsem jej opět vyvrátil: “A co když někomu uteče pes a někoho zraní? Co když se tvůj soused pojede opilý v autě a přejede tě? Je pak ubohost mít auta? Měli bychom všechny věci, které vlastníme a mohou být potenciálně nebezpečné, konzultovat se všemi sousedy?”

Opět reagoval jen výkřiky, jak jsem mimo a melu nesmysly a tak dále. Klasika.

Naštěstí zkusil argument C: “Chudák zvíře vlastně trpí ve výběhu. Proč by nemělo mít volnost?!”

A opět jsem v klidu vyvrátil: “Pokud trpí v zajetí, tak trpí i v zoo. Odsuzuješ zoo stejně jako domácí chovy? Chovatel navíc může mít daleko lepší podmínky, než zoo, protože se zaměřuje na jeho zvíře a veškerý jeho rozpočet jde jen čistě do něj. Jinak tenhle problém nemá řešení. Když dojdeš k závěru, že trpí, tak co? Nemůžeš s tím nic dělat. Pokud pak postavíš vlastnictví lvů mimo zákon a sebereš ho majiteli, tak ho stát stejně nedá jinam, než zase do zoo nebo do nějaké stanice, kde bude opět v zajetí. Jinak jestli zvíře trpí nebo ne, se dá pozorovat snadno. Body-language, jak často jí nebo nejí, jestli chodí v kruzích. Není to věc názoru, ale má to konkrétní projevy a když se nedostaví, tak zvíře netrpí.”

Pán zkouší argument D: “Zvíře není hračka! To není pes nebo kočka!”

Opět vyvracím: “To přece chovatel ví. Nikde se nepíše, že jediný správný mazlíček je kočka a pes. Tyhle věci jsou subjektivní a někdo má rád hady a někdo velké kočkovité šelmy. Představa hloupého Honzy, co si pořídí lva, aby mohl machrovat v hospodě, se nezakládají na skutečných představách. Stačí se podívat na státy, kde velké kočkovité šelmy nejsou tolik regulované a uvidíš, že se tahle obava nenaplňuje. Opravdu se nestává, že idiot, co si myslí, že zvíře je hračka, jde a pořídí si ho. Ve skutečnosti jsou tyhle zvířata drahá a dát velký peníze za jejich pořízení a za výběh vede k tomu, že si jej pořizují jen ti, co je skutečně chtějí.”

Pán se opět zamyslel a řekl: “Prostě se pleteš. To bys mluvil jinak, kdybys měl děti a tvůj soused by si ho pořídil.”

A puf, zkouší znovu argument A, který jsem již vyvrátil, jako by se nechumelilo. Až ho vyvrátím, vytáhne znovu argument B nebo C nebo D. A pořád dokola.

A to je ono, dámy a pánové, střílení od boku. Šermování s úplně blbými argumenty v případě, že se někdo nechce vzdát svého emocionálního názoru. Emoce jsou však mnohdy iluze a zabraňují nám v tom vidět pravdu. A tak, že tak.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *