Já do tebe slovem, ty do mě boxerem

Událost s fackujícím policistou rozvířila řadu různých debat a diskuzí na různá témata, přičemž jsem si všiml, že se občas vyskytují lidé, kteří zastávají názor, že je zcela adekvátní na slovní útok reagovat fyzickým útokem. Tj. někdo je na mě drzej, provokuje, řekne mi, že jsem čurák, tak mám právo mu fláknout. Tento názor se vyskytl tak často, až jsem si říkal “What The Fuck?!” a založil o tom diskuzi v naší ankapácké (= pro anarchokapitalisty) skupině na Facebooku.

Ptal jsem se lidí, podle kterých je zcela morální a adekvátní reagovat na slovní útoky fyzickým útokem, proč si to myslí a jaké mají argumenty na podložení tohoto tvrzení.

Očekával jsem hodně špatné argumenty, které v diskuzi nemohou obstát, ale k mému velkému překvapení jsem dostal několik argumentů, které byly i skutečně zajímavé a donutily mě se nad celou věcí zamyslet více do hloubky.

A tak jsem se rozhodl napsat, co jsem si z diskuze odnesl. Které argumenty mi daly smysl, a které ne.

Pro začátek zmíním, že v textu budu rozlišovat mezi tím, když někde platí nějaký morální princip a mezi tím, když mám pro něco normální lidské pochopení.

Například platí morální princip: Je špatné zabít člověka.
Přesto budu mít lidské pochopení pro to, když mi někdo řekne, že by se strojem času vrátil do minulosti a zabil Hitlera.

Platí morální princip: Krást se nemá.
Přesto se mi třeba nedávno stalo, že jsem si u zubaře na recepci dal omylem do kapsy propisku, když jsem si psal další termín, sjel jsem výtahem dolů a zjistil to až venku. Nechtělo se mi už vracet, tak jsem si propisku nechal. Krádež principiálně byla, ale lidsky pro to budete mít zřejmě pochopení (doufám).

Tak a teď už bych se chtěl probrat konkrétními argumenty.

1) Představ si, že jsi v situaci, kdy jsi někde, odkud nemůžeš odejít, dojde k tobě někdo a začne ti sprostě nadávat a ty chceš, aby přestal. Co uděláš? Jak ho zastavíš?

Často padal tento argument založený na tom, že mě někdo bude sprostě nadávat a nepůjde se ho zbavit. Třeba budu sedět v restauraci, někdo si ke mně přisedne a začne mi říkat, že jsem zasranej kokot a čůrák apod.

Vlastně jsem si při tom vzpomněl na jednu reálnou situaci ze života – naštěstí ne přímo z mého. Jeden astronaut, co byl na Měsíci, šel po ulici a najednou k němu přišel nějaký člověk a začal mu říkat, že je podvodník, že na měsíci nikdy nebyl. První přistání na měsíci je fake. Celá mise Apollo je podvod. Astronaut ho slušně vyzval, aby ho neobtěžoval a odešel. Muž však pokračoval v nadávání: “Jsi podvodník!” a astronaut se nasral a dal tomu člověku pěstí.

Tento argument je zajímavý, leč úplně neříká, že je v pořádku lidi mlátit na základě slov. Ve skutečnosti tento argument totiž popisuje situace, kde se vyskytuje víc, než jen slova. Vyskytuje se tam jistá míra obtěžování. Pokud si ke mně někdo přisedne v restauraci, nejedná se jen o slovní útok, ale jeho nevyžádaná fyzická přítomnost už může být vykládána jako jistá forma omezování.

Stejně jako když budu chodit po supermarketu a lidem, co tam nakupují sprostě nadávat, líst jim do cesty a tak dále, je celkem pochopitelné, když mě od tam vyvede ochranka.

A tak dále.

Argument tedy beru a uznávám, že mohou být situace, kdy někdo na slovní útok reaguje fyzickým útokem, avšak tento argument je mírně zavádějící, protože neoperuje jen se slovy, ale i s jistou formou obtěžování/omezování.

Zkusme nějaký příklad, kde obtěžování ani omezování není. Například někomu pošlu vulgární dopis, kde mu řeknu, že je kokot. On sedne do auta, dojede ke mně domů a na základě tohoto dopisu mně jednu vrazí. Eticky to podle mě obhajitelné není. (Horší by bylo, kdybych třeba takový dopis posílal denně, pak už je to také jistá forma obtěžování).

2) Slova ubližují

Další argument, co často zazníval, se nesl v duchu, že slova ubližují psychicky a pro je adekvátní na slovní útok reagovat fyzicky. Dokonce si někteří myslí, že psychická bolest je horší a trvalejší, než fyzický útok. Tady naprosto nesouhlasím, myslím, že taková logika nemá šanci v diskuzi obstát a navíc to většina lidí říká jen proto, že to zní moudře a poeticky.

Je tu však řada problémů. Nemyslím si, že má někdo právo někoho fyzicky napadnout jen proto, že ho zranily jeho slova. Hlavně proto, že každého může zranit něco jiného.

Někomu řeknu, že jeho matka je štětka. Může mi na základě toho jednu vlepit, protože mu to psychicky ublížilo? Někteří budou tvrdit, že ano.

Co když ale mám třeba velmi silný citový vtah ke zvířatům. A proto mi ubližuje, když se lidi baví o tom, že je chtějí sníst? Když mi kamarád řekne, že by si dal kuřecí stehýnka, můžu ho na základě toho zmlátit?

Nebo co když mi psychicky ubližují různé levicové názory? Můžu za ně lidi bít?

Pochopitelně odpověď zní ne.

Argument navíc pracuje s premisou, že jsou dvě možnosti 1) fyzický útok a 2) psychický útok. Avšak fyzický útok může způsobit i psychickou bolest. Třeba když mě v parku přepadne nějaká parta a zmlátí mě, já pak budu mít trauma a fóbii z toho vyjít ven z baráku. Není tedy jedno nebo druhé.

Padl i zajímavý argument, že třeba žena potká kamaráda Jirku a se slzama v očích mu říká: “Jirko, nebudeš věřit, co se stalo! Moje maminka prohrála boj s rakovinou a umřela!” a Jirka ji na to řekne “To je dobře… Doufám, že tvá matka chcípala ve strašných bolestech, ty píčo.”

V takové chvíli byste pochopili, kdyby žena Jirkovi jednu vrazila. Já osobně bych to lidsky chápal.

Je to ale v pohodě eticky? Podle mě do jisté míry ano, protože už se nejedná jen o slova, ale i jistou formu záměrného psychického ubližování.

Když někdo bude mít třeba nějakou duševní poruchu, kdy v něm určitá slova vyvolají nějaký silný záchvat vzteku a já schválně k němu půjdu, řeknu tato slova a on v důsledku toho chytne nějaký šílený záchvat, kdy se jeho vážný stav ještě mnohem zhorší, nepochybně už je to trestuhodné, zvláště pokud jsem o jeho stavu věděl předem a udělal jsem to zcela záměrně. A případný (volnotržní) soud by klidně takovou věc mohl uznat.

Problémem tohoto argumentu s ubližováním je, že v naší společnosti jsou určité normy, pro které lidi mají pochopení. A být smutný po smrti maminky je norma. Naštvat se, když tuto smrt někdo využije jako útok, je také norma.

Co když se ale do norem nevejdu? Co když mám třeba silný citový vztah k prasatům. Prasata jsou moje vášeň a mám je hrozně rád. A proto mě psychicky zraňuje, když je lidi jedí. Cítím se podobně jako ta žena po smrti své maminky, když vidím třeba, že někdo jí vepřové. A někdo někdo ho schválně bude jíst přede mnou jako provokaci a říkat mi, jak mu chutnalo. Když mu vrazím, spoustu lidí to neuzná a spíše bude na jeho straně.

A tady vidím nebezpečí v tom, že se násilná reakce na záměrné psychické ubližování bude schvalovat jen v situacích, které jsou normou. To je pak nefér k těm, co mají nekonvenční druhy pocitů.

Navíc lidé jsou obvykle i selektivní v tom, u jakých lidí je to OK a u jakých ne.

Když dá žena muži facku, je to obvykle ok.
Když dá muž ženě facku, je to ubožák, co si dovoluje na slabší a holky se nebijou (pokud nejste policajt).
Když dá rodič dítěti facku, tak to většina bere jako výchovu a je to ok.
Když dá dítě facku rodiči, tak to fakt přehnal a odsoudíme to.
Když dá policista někomu facku, tak to bylo ok, protože neměl provokovat.
Když dá někdo facku policistovi, jde sedět.

Musí to teda platit ve všech případech a u všech lidí stejně, abychom to mohli uznat jako etický princip, kdy je legitimní někomu vrazit.

3) Ale teď vážně. Slova fakticky ubližujou

Ještě padl argument s psychickou šikanou. Například Anička chodí do školy a její spolužáci ji psychicky šikanují. Každý den jí říkají, že je tlustá, blbá, umře jako panna, posmívají se jí kvůli tomu, že má knír a tak dále.

Je pak adekvátní, když se Anička nasere a některému ze spolužáků vrazí?

Osobně lidsky tohle pochopím. Morální princip mi nepřipadá tak jednoznačný.

Za prvé neexistuje jen slovní šikana. Je velmi pravděpodobné, že Anička se setká i s fyzickou šikanou. Občas do ní někdo strčí. Občas ji někdo vezme pouzdro. Občas po ní někdo hodí zmačkaný papírek. Občas jí někdo položí mokrou houbu na židli, aby si na ni sedla. A tak dále. Proto je to další z řady argumentů, které se snaží obhájit, že je v pořádku reagovat fyzickým útokem na slovní útok, tím, že zahrnuje i nějaké věci nad rámec slov.

Je také možné, že v případě fyzické obrany ze strany Aničky nebude mít škola pochopení pro její čin a ze školy ji vyhodí. Argument: “Ale já jsem se bránila psychické šikaně.” neobstojí, protože na to jí vedení školy nejspíše řekne: “Ale slečno, to jste měla řešit jinak. Měla jste za námi dojít a svěřit se nám. Pak bychom s tím něco zkusili udělat.”

Tenhle argument je zajímavý, ne však úplně přesvědčivý. Umím si ale představit, že by za určitých podmínek mohla být taková šikana soudně vymahatelná (a to jak ve státní společnosti, tak v bezstátní). Pokud třeba doložím, že mi spolužáci posílají emaily, kde mi pravidelně nadávají a posmívají se mi, že mám malý penis a tak dále, může takový soud rozhodnout v můj prospěch.

Za zmínku ještě stojí, za ne každé slovo je opravdu slovo. Když k vám třeba přijdu a řeknu: “Teď vytáhnu ze zadní kapsy nůž a podříznu tě!” už to nejsou jen slova. Je to oznámení fyzického útoku, na který už můžete reagovat fyzickou obranou. A je to eticky v pořádku.

Když to nějak shrnu. Je zcela adekvátní reagovat na slovní útok, útokem fyzickým? Dle mého názoru to obecně neplatí a eticky se to moc nedá obhájit. Jsou však specifické situace, kde se to podle mě do určité míry obhájit dá, a pak jsou situace, kdy to sice eticky člověk neobhájí, ale já pro to budu mít lidsky pochopení. Urážka sama o sobě nestačí k tomu, abych automaticky získal právo na někoho zaútočit, nicméně když se to spojí s jistou mírou obtěžování, záměrného psychického ubližování nebo šikany, tak už je to trochu jiný příběh.

Pořád si myslím, že proti slovu slovem a proti meči mečem, ale je to nepochybně složitější v některých případech.

1 Comment

  • ellie says:

    To bych do tebe neřekla že by ses nechal někdy přesvědčit 😀

    Obecně nemusím fyzické násilí. Ono se může jednat i o nepřiměřenou reakci a pokud jsou důkazy, tak soud zase přihlédne k oběti.

    A měšťák z videa byl stejně pro mě nevyrovnaný kokot i bez čepice 😀 typický zhrzený chlap od pohledu. Hnus.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *