Na nic není čas, sorry

V hlavně nosím obrovskou mrdu nápadů na blogposty, které bych rád narval na svůj blogísek. Pokud někteří můj blog čtete, tak si možná můžete všimnout, že se tu dlouho nic moc nedělo. Problémem je, že nemám vůbec kurva na nic čas. Prostě vůbec!

A tak jsem řekl, hle? Přesně o tom bych měl psát! O tom, jak na nic nemám čas!

A sere mě to! Je to šílený, ale prakticky celý týden trávím v práci. Byly dny, kdy ve vlnách přišla velká hromada práce, ale pak následovala vlna období, kdy to bylo klidnější, takže jsem měl občas i čas na sebe. Poslední půl rok se však situace trochu změnila. Změnila se tak, že mám hafo práce pořád a prakticky jsem se od léta nezastavil. Vždycky přijdu do práce a doufám, že tohle bude klidnější den, kdy se nic dít nebude, ale vždycky přijde mrda nových projektů a tasků a nenechají mě v klidu vydechnout.

Na začátku každého roku máme pět týdnů dovolené, kterou si můžeme rozházet jak chceme. Stačí otevřít kalendář a naklikat si to. Člověk nejdříve obsadí takové ty věci jako jsou Vánoce, protože pokud je třeba Nový rok ve čtvrtek a v pátek je normální pracovní den, tak se člověku nebude chtít jít do práce, a proto je dobrý tohle podchytit co nejdříve. Pak jsou během roku takové ty situace, kdy třeba na úterý a středu vyjde státní svátek. A by člověk nemusel jít do práce v pondělí, čtvrtek a pátek, nahází tam nějaký volna a má pak celý týden klid.

Já jsem tedy začal rozhazovat dovolenou a jednu jsem si naklikal na červenec a další na Vánoce. A nějak mi nezbyly další dny, takže mezi prvním týden v červenci až do těchto Vánoc jsem jen makal a makal a makal a teď mám po půl roce nějaký volno. Sakra, musím si to příští rok naklikat nějak líp.

Anyway, poslední dva měsíce už mi z práce pěkně hrabalo, chytal jsem nervy, dělal jsem debilní chyby a říkal jsem si opakovaně POTŘEBUJU UŽ DOVOLENOU. Domů jsem se dostával večer, totálně unavenej a už jsem se nezmohl na nic jinýho, než na to, že jsem si třeba pustil jen nějaký seriál nebo si zahrál nějakou PC hru.

Pak jsou tu víkendy. Jo, ale ty mi utečou tak rychle, že ani nevím, kam zmizly. Člověk se pustí do domácích povinností, jakože po týdnu uklidí totálně zabordelenej barák, vysaje, zamete, umyje země, utře prach a tak dále. Než se naděju, už je sobota večer.

Zbývá neděle. Tu využívám na plnění dalších povinností, které chci mít hotovo. Obvykle je to čas, kdy pročtu svoje starší články, které mám dopsané, ale ještě nezrevidované. Takže je různě češu, upravuju a posílám dalším lidem. Dovedu napsat jen jeden, dva a pak mám dost. Jelikož píšu pro spoustu webů – třeba pro mises.cz, nedávno jsem začal publikovat i pro jeden herní web a tak dále – nezbývá moc času pro můj blogísek 🙂

To je víceméně důvod, proč nemám čas moc publikovat.

Posledně jsem tu třeba psal, že jsem chytil ransomeware. To je virus, co mi zašifroval celý PC a skupina, co za ním stojí, chce výkupné. Tento virus jménem Maze (anglicky: bludiště – jak poetické) mě připravil o hromadu dat. Tato ruská parta, co za ním stojí si začala říkat Maze Crew a v poslední době se docela rozjeli. Hackli nějakou velkou bezpečností firmu v USA, vytáhli jejich data a začali vyhrožovat, že pokud jim nezaplatí, hodí to na internet. Firma odmítla a Maze Crew skutečně nahodila data na Wikileaks.

To je historický moment, protože spoustu hackerů v minulosti tímhle vyhrožovali, ale Maze je první skupina, co to skutečně udělala. Tím se trochu mění celková pravidla ve světě virů. Maze taky hackli ještě nějaké město na Floridě a vytáhli jejich data (a záměrně vynechali nemocnice, protože to by bylo příliš, dle jejich slov! LOL kyberzločinci mají morální zásady!). A ještě dvě další firmy, včetně jedné v Kanadě a Španělsku. Výsledkem je, že se do vyšetřování této party zapojila i FBI. Já jen doufám v pořádnej witch hunt, jehož výsledkem bude nějaký dobrý decryptor, abych se dostal ke svým některým ztraceným datům.

Mimochodem, tahle parta Maze se ve svých emailech, které posílají obětem, projevuje dost dětinsky, vysmívají se obětem, hromada smajlíků a kritizování slabých hesel, což se dají prolomit přes dictionary attack. To je dobré znamení, protože dětinští kyberzločinci mají větší šanci dělat chyby.

Přemýšlel jsem nad tím, proč se mi to stalo – proč jsem chytil virus, co měl za následek ztrátu nějakých těch dat. A opět jsem si uvědomil, že za to může nedostatek času. Kdy já jsem měl čas si sednout, promyslet si svůj threat model, zabezpečit různé věci, zvolit nějakou dobrou náhradu Avastu, který mě v minulosti mnohokrát nasral, takže jsem ho smazal, roztřídit a zálohovat svoje data a celkově se připravit na takovou případnou věc? Well neměl… neměl jsem na to prostě vůbec čas a proto se to stalo. Nebyla to jen lenost, ale zkrátka jsem neměl kdy.

Anyway po tom, co se to stalo, jsem si zformátoval harddisk a rozhodl se přestěhovat na Linux.

Linux mě delší dobu lákal a říkal jsem si, že si ho zkusím. Nejdříve jsem si chtěl nainstalovat znovu Windows 10, ale uvědomil jsem si, jak mě Win serou. Najednou mnou projel odpor a představil jsem si, jak budu zase někde po všech čertech lovit někde nějaký crack, abych si je (ty wokna) aktivoval a u toho doufal, že tento aktivátor nepřestane po roce fungovat. Najednou mi došlo, jak při každé aktualizaci mi to znovu nainstaluje různý bordel jako Candy Crush a OneDrive a já to budu zase přes příkazovou řádku odstraňovat, protože to konvenčními cestami nedovolí. A další celá řada věcí, které mě prostě na Windows serou.

Uvědomil jsem si, že nesnáším Windows a dám šanci Linuxu. A to je další věc, o které jsem chtěl psát článek – o tom, jaký život s Linuxem je a jak dlouho mi trvalo, než jsem ho začal nenávidět stejně jako Windows. Opět další věc, na kterou nebyl čas.

Protože existuje určité nenulová šance, že skupina Maze mi možná z prohlížeče vytáhla hesla, raději jsem se je rozhodl všechny změnit. A tak jsem se pustil do díla. Během toho jsem zjistil, že těch hesel mám 180 a změnit je všechny mi zabralo hned několik víkendů. Přestal jsem používat na ukládání hesel prohlížeč a místo toho přešel na KeePass. Šikovná věcička – dost nepraktická a diskomfortní, ale bezpečná.

Ostatně internetová bezpečnost a soukromí se stalo mým novým autistickým koníčkem a pořádně jsem se do toho posledních pár týdnů ponořil. Stejně jako do toho Linuxu.

K tomu nedostatku času mám ještě jednu poznámku. Ne jen, že nemám skoro čas na svůj osobní život a nestihnu všechno, co stihnout chci, ale ještě je kolem hromada lidí, co si můj čas chtějí uzurpovat pro sebe. Kamarádi to často myslí dobře, ale nemůžu jezdit na každý výlet, se kterým někde přijde, nebo nepoletím na každý mejdan, který někdo na sobotní večer uspořádal. Jsou případy, kdy nemůžu říct ne – když třeba moje babička má osmdesát let a nastane rodinná oslava, těžko se člověk na něco vymluví.

Nenapadá mě bohužel řešení. Jak si zorganizovat život, abych měl čas na: 1) práci 2) rodinu 3) přátelé 4) domácí mazlíčky 5) koníčky 6) domácí práce 7) drobné povinnosti, jako zálohování dat a údržba různých věcí 8) zdraví a péče o tělo 9) vzdělávat se v různých oblastech, číst, vyhledávání informací 10) a mnoho mnoho dalšího.

Mně připadá, že bych potřeboval, aby den měl 48 hodin, abych tyhle věci zvládl.

A to jsem ani neměl čas pokračovat ve své sérii článků o logice 🙁 Ale ne, nekončím 🙂

5 Comments

  • Anonymous says:

    A bude to s čím časem čím dál horší 🙁

  • Anonymous says:

    Zajímavý článek. Klíč k Woknům nebo Office se dá koupit na Ebay za pár dolarů. Linux jsem zkoušel, ale totálně mě odradila nemožnost spustit .bat soubor. Stejně tak nekompatibilita většiny programů, které fungují jen pod Windows nebo MacOS.

    • Matthias says:

      No já myslím, že smysl .bat souborů je hodit do Command Line windowsu nějaký příkazy. To pochopitelně v Linuxu jít nemůže, že jo 🙂

  • ellie says:

    Už jsem si myslela že jsi to tady zabalil.

    Nepíšeš tu nic o tom že bys měl vztah, asi dobře, jinak by jsi nestíhal nic nebo zanedbával vše, co máš rád 😀

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *