Všechno je o lidech

Všimli jste si někdy, jak hrozně moc je všechno jen a jen o lidech? Jasně, jsme lidi, takže žijeme v lidském světě a řešíme vše lidské. Kdybychom se narodili jako klokani, žijeme v klokaním světě a řešíme vše klokaní.

Ale vážně – připadá mi neuvěřitelné, jak moc jsou lidé na další lidech závislí. Ne jen v tom ekonomickém slova-smyslu, kdy už jen tenhle blogový článek můžete číst díky obrovské hromadě lidí. Obrovská hromada lidí totiž vyrobila zařízení jako PC nebo mobil, díky kterému je můj blog přístupný. Nějací další lidi se starají a udržují internet, který využíváte, v chodu. Další nemalá skupina lidí se starají o WordPress, na kterém tohle celé běží. Nezapomínejte také na lidi kolem hostingu.

(Nehledě na to, že tohle píšu v češtině a tenhle jazyk jsem také nevymyslel já.)

O tom ale mluvit nechci. Chci tu mluvit o jisté psychické závislosti. Pochopitelně, že člověk potřebuje druhé lidi po psychické stránce, protože když byste žili pár let v totální izolaci od lidí někde na pustém ostrově, tak by se to mohlo podepsat na vašem psychickém zdraví. Ostatně ve vězeních se zavírá do malé temné cely zvaná „samotka“, kam všichni neradi chodí, protože je to psychické týrání založené na naprosté izolaci od ostatních lidí.

Psychická závislost jde ale ještě dál. Spoustu lidí jsou závislí na druhých lidech do takové míry, že se zabývají většinu času jen a jen druhými lidmi. Řeší vztahy ostatních, tj. kdo s kým chodí, kdo s kým spí, kdo si koho vzal, kdo se ke komu nastěhoval, kdo se naopak odstěhoval, kdo se rozvedl, kdo umřel a tak dále. Spoustu rozhovorů z každodenního života je hlavně o tomhle… Prostě řešíte druhé lidi.

„Tak co Magda, co je u ní novýho?“
„No to víš, furt studuje tu vejšku.“
„Ona moc nikam nechodí v poslední době.“
„Našla si totiž nějakýho novýho přítele, takže tráví čas s ním.“
„Aha. A jak moc je to vážný? Bude se k němu stěhovat?“

A tak dále.

Tahle posedlost ostatními lidmi jde však ještě mnohem dál. My potřebuje mít lidi ve všem, jinak nás to nudí a nezajímá.

Například filmy – každý film musí obsahovat nějaký lidský příběh, jinak na to nikdo koukat nebude. Je fuk, jestli je to sci-fi, fantasy nebo horror… Je hlavně zaměřen na postavy a jejich osudy. Dokonce i animované filmy jako “Hledá se Nemo” jsou lidské. I když jsou postavy ryby, tak mají lidské vlastnosti a jsou antropomorfní. Existují filmy bez lidí? Možná vás napadly dokumenty o přírodě a o zvířatech.

Jenže dokumenty o přírodě baví jen menšinu lidí a pro většinu je to straná nuda. Navíc takový dokument se snaží přírodu vykreslovat stylem, aby to člověka bavilo. Pokud sledujeme osudy lvů žijících v savaně, obvykle nesmí chybět hudba, která podtrhává atmosféru. Lev je v ohrožení života = dramatická hudba. Lvíčata si hrají = hravá a legrační hudba. U toho je navíc nějaký vypravěč jako David Attenborough. Osudy lvů jsou sestříhané natolik, aby připomínaly snad nějaký příběh… Téměř lidský. Málokdy se jedná o suchá učebnicová fakta.

Co knihy? U velice specifické-odborné literatury by se možná něco najít dalo, ale co běžná beletrie? Existuje beletrie, která se nezabývá osudy lidí? Popravdě spíš ne. Přemýšlel jsem dlouho, jestli jsem někdy četl nějakou knihu, ve které se nevyskytovaly lidi. Napadly mě hned dvě knihy a obě jsou shodou okolností od amerického spisovatele John Steinbecka. Jedna z nich je Na východ od ráje, což je velice dlouhá kniha, která má 600 stran +, kde zachycuje osudy mnoha lidí na tři různé generace. Avšak první kapitola je velice liduprázdná. Autor tam popisuje údolí Salinas, které se nachází v Kalifornii.

Celá první kapitola řeší jen podnebí, počasí, faunu a floru údolí Salinas. Zjistíte, jaká je tam zemina a prsť. Jak často tam prší. Jaká je tam teplota, a co tam žije za lesní zvířata. Celá tato kapitola je však neskutečně nudná, protože koho zajímá hlína, že?

Druhý příklad je jedna pasáž z knihy Hrozny hněvu, kde autor popisuje osudy želvy… Jak bloudí lesem, hledá potravu a narazí na podivný betonový prostor, což je silnic. A tak se jí snaží přejít. Tady však absence lidí končí, protože v dalším odstavci jede auto a želvu srazí. Tu to vystřelí ze silnic, několikrát se zatočí a skončí v trávě.

Prakticky je to tak u každého umění. Drtivá většina hudebních videoklipů obsahuje různé lidi. Kromě hudební skupiny, která je zachycena při hraní písně, tak jsou tam obvykle osudy dalších postav. Napadá mě však několik hudebních klipů, které jsou liduprázdné, protože se jedná o různé animace a tak dále. Docela blízko k tomu má třeba klip Wake Me When It’s Over od The Crenberries.

Dalo by se tedy říct, že se bez lidí prostě a jednoduše nudíme. A mnohdy je potřebujeme mít všude.

Navíc jak se zdá, tak velká většina věd, které existují, se zabývají pouze různými stránkami lidské existence.

Bavíc vás lingvistika, etymologie a všechny věci kolem jazyků? Učíte se rádi cizí jazyky? Tak vás vlastně baví jen kód, kterým se lidé dorozumívají.

Baví vás historie a různé civilizace a říše, které existovaly dřív? Tak vás vlastně jen baví lidé, co existovali dřív.

Baví vás cestovat, zajímáte se o různé jiné kultury, např. Japonsko…? Tak vás vlastně jen baví, jak žijí jiní lidé jinde.

Je toho opravdu málo, kde lidi nenajdete. Možná si říkáte, že na člověka nenarazíte, když budete studovat kupříkladu zoologii. Ovšem chyba lávku. Když budete studovat zvířata, budete se muset zabývat i jejich obecným vztahem k člověku. Nehledě na to, že člověk celou řadu zvířat doslova VYTVOŘIL. Pes je třeba zvíře, které vyrobil člověk z vlka. Fretka je zvíře, které člověk vytvořil z tchoře. A tak dále.

Možná vás ještě napadl vesmír. Studovat vesmír je skutečně věda, které neřeší lidi, ale zcela liduprostý vesmír. Chyba… Když otevřete libovolnou knihu o vesmíru, najdete tam i pasáže o různých austronautech, kteří byli ve vesmíru, navštívili měsíc a tak dále. Najdete tam také pasáže o sondách a družících, které jsou rovněž vytvořené lidmi.

Nevím proč, ale připadá mi to skoro až strašidelné. Nikdy jsem si neuvědomil, nakolik je vše, co dělám, propojené s druhými lidmi. Říkal jsem si, že mezilidský kontakt s druhými je jen JEDNA z mnoha částí, které můj život tvoří. Ovšem ukazujete, že to není jedna z mnoha. Ona je to prostě ta největší vůbec. Náš život je z obrovské části jen o lidech.

1 Comment

  • ellie says:

    Mě zajímaly vždy mezilidské a hlavně partnerské vztahy, na to jaksi musím pozorovat lidi a někdy si i je vyslechnout, ale ráda do toho zapojuju filosofii, divil by ses, jak rozsáhlé téma to je.

    A vesmír taky mám ráda, ale spíše z pohledu kvantové fyziky a filosofie, paralérní světy apod. Na to sice netřeba lidi, ale svým způsobem se k lidem tak či tak dopracuješ, aby ses dozvěděl něco víc 😀

    Ale co mě vždy sralo na škole bylo to, viz to, co jsi psal. Kdo, co s kým a proč. Tématicky se snad nikdo neuměl bavit, jen drby.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *