Gymnázia jsou na hovno. Říkám: Zrušme je!

Eh, sorry, clickbait. Název článku je spíše trochu troll, ale… před nějakou dobou jsem se dostal na Twitteru do menšího křížku kvůli tomu, že jsem píčoval na gymnázia. Nemyslel jsem to zase tak vážně a měl jsem svou cynickou náladu. Nečekal jsem, že se toho někdo chytne, ale pár lidí mi začalo nadávat, že co mám proti gymnáziím, a co mám za problém a proč nemám rád lidi z gymplů?

Začal jsem provokovat, že gymnázia jsou jakýsi komoušský výmysl, který nikde jinde na světě nemají. Následně jsem byl vyveden z omylu. Nejenom, že je mají i jinde (např. v Německu), ale komunisti se je naopak pokoušeli zrušit, ne, že si je vymysleli. Gymnázia dokonce existovala ještě před komárem. Ok, uznávám svůj omyl… Nicméně o to tolik nešlo. A o cože mi tedy jde?

Říkal jsem si, že hej, mohl bych to vysvětlil na svým blogu, protože do Tweetů se některé myšlenky nevejdou a vůbec.

Co mám tedy za problém s gymnázii a proč na ně občas nadávám?

Nejdříve budu mluvit o školách obecně. Školy – základní, střední, vysoké i jakékoliv jiné, nejsou jen místa, kam se chodíte vzdělávat. Je to jakýsi pofidérní minisvět, který si žije vlastním životem, kde se dějí různé věci. Různá dramata, intriky, konflikty, vztahy… Ve školách poznáte vaše první přátelé, nepřátelé, lásku i nenávist. Škola má totiž jakousi vlastní kulturu, tradici nebo jak to říct. A každý typ školy má svou specifickou mentalitu… O tom ale později.

V naší společnosti obecně panuje něco, co nazývám „hra na lepší lidi“, kde platí, že každý člověk se snaží být lepší, než ostatní lidé. A jedna z věcí, která v tom hraje velkou roli je i formální vzdělání.

Lidi, kteří mají jen výuční list a vyučili se například kuchařem, podlahářem, prodavačem, atd., jsou společností vnímaní jako „horší lidé“, zatímco lidé, kteří mají VŠ jsou vnímaní jako „lepší lidé“.

Já sám jsem po základní škole šel na učňák, kde jsem se vyučil prodavačem. A občas jsem ze strany druhých – mezi řádky – vycítil, že mě moc lidi neberou. A co hůř, i já jsem sám sebe úplně tak nebral. Představte si – kupříkladu – že vlezete někam na internetu do diskuzního fóra a ona tam řeší nějaké vědecké téma. Před lety mě třeba zaujala jedna diskuze, kde jeden diskutér přišel s tím, že černá barva… není barva. A snažil se to vysvětlit tím, že každá barva se nám jeví taková, jaká je, díky tomu, že si naše oči interpretují různé barvy dle světelných vln, zatímco černá barva je absence vln, tudíž nemůže být barvou. A ostatní s tím nesouhlasili a snažili se argumentovat proti. A celkově wow, byla to fajn diskuze.

A mně to fascinovalo, jak všichni byli vzdělaní a rozuměli fyzice a chemii a matematice. A mně to taky začalo zajímat. Jakožto učeň jsem v tom však plaval. A brzy mi došlo, že všichni jsou tak chytří, protože mají gymnázia a vysoké školy. A člověk se mezi těmi lidmi, co studovali informatiku, ekonomii a tak, cítil jako něco míň, když studoval jen na učňáku.

Oni se ti vysokoškoláci někdy i shazovali mezi sebou ve stylu „Ty určitě studuješ nějaký hloupý humanitní pseudoobor jako je gender studies,“ takže jak jsem se mohl cítit já? Mimochodem, i píčování na lidi z humanitních škol je hra na “lepší lidi“.

To vedlo k tomu, že jsem po vyučení šel na nástavbu, abych si dodělal maturitu. A také jsem postupně začal cítit, že chci i na VŠ. Důvodů pochopitelně bylo víc, než jen to, že jsem se nechtěl cítit blbě mezi lidmi. Ale byla to jedna z věcí, která tam tu roli taky hrála.

Nyní ale malinko změním téma a podívám se někam jinam a to do historie. V dřívějších dobách byli lidé, kteří vystudovali vysokou školu vzácní – minorita, chcete-li – a proto se těšili určité úctě, respektu a obdivu. Ostatní se na ně koukali jako na něco víc, protože konec konců prokázali, že jsou schopni pochopit složité věci, které jsou pro ostatní totální black magic. A celá jejich rodina byla pyšná, že mají v rodině někoho, kdo je Pan Inženýr.

Já osobně jsem během svého života viděl před očima jistou proměnu toho, jak lidé na vysokoškoláky nahlíží. V devadesátkách to byli něco jako úplní bozi, ze kterých se všichni kolem podělali. (Nebo naopak někteří je nesnášeli stylem: „No jo, sice rozumí nějakým ekonomickým teoriím, ale neumí vzít pometlo do ruky! Paka!“ A to je logický důsledek toho, že se někteří lidé vnímají jako něco víc.)

A to přirozeně vedlo k tomu, že všichni chtěli být jako oni. Každý chce patřit mezi tuhle „vyšší kastu“, a proto na VŠ začalo chodit čím dál víc lidí. A rodiče tlačili svoje děti už od mala stylem „Aničko, dobře se uč! Ať to někam dotáhneš! Uděláš si maturita a pak vysokou!“ a „Pepíčku, když se nebudeš dobře učit a nebudeš mít dobré známky, skončíš jako popelář nebo kopáč kanálů a žádná tě nebude chtít. To chceš? Ne! Určitě chceš být doktor nebo právník! Titul je nejlepší pussy magnet, Pepíčku! Mark my words!

Následně se tenhle mindset transformoval do vyššího levelu, kdy všichni začali věřit, že: „vysoká je už dneska nutnost, samozřejmost! Dneska už tě nezaměstnají ani jako uklízečku, když nebudeš mít diplom!

Počet studentů VŠ podle statistik z UNESCO obecně roste, čímž trochu ztrácí svou vzácnost.

Pamatujete, jak jsem psal, že školství je hra na „lepší lidi“ ? Všichni chtěli být lepší lidi a všichni začali chodit na VŠ, protože je to „nutnost“ a ve výsledku… nikdo z nich není lepší, protože se vytratila ta vzácnost.

Počet studentů učebních oborů se zmenšil. Už já v době, kdy jsem se učil prodavačem, nás bylo ve třídě necelých deset. Když to srovnáte s počty studentů na gymnáziích a VŠ, tak wow. WOW! To je rozdíl.

Rostoucí počet studentů vytváří na školy nátlak, aby nebyly tolik obtížné. S počtem studujících se zvýšil i počet lidí, kteří na to lidově řečeno „prostě nemají“, ale obviously, školy nemůžou vyhodit třeba 50 % všech studentů a zvláště, když školy dostávají peníze tzv. „na hlavu“, za každý kus.

Jak jsem na tohle přišel? 1) Když jsem studoval, tak někteří učitelé se netajili tím, že školy jsou snadnější, než dřív. A byli otevření stylem „to, co chceme po vás dneska, je směšný. Kdybychom chtěli to, co před deseti lety, vyletíte všichni“, což může být do jisté míry jejich bias, ale výmysl to nebude. 2) Když jsem se hlásil na nástavbu na jednu střední školu, byl jsem tam na den otevřených dveřích a dozvěděl jsem se, že zrušili přijímačky a přijmou mě jen tak. 3) Když jsem se po maturitě přihlašoval na VOŠ, psal jsem přijímačky z matematiky, které jsem ovšem úplně posral a neměl jsem správně pomalu ani jeden příklad. Ale pořád mě vzali, protože každý příklad byl oznámkovaný a celkový průměr známek byl 4.8 a oni brali do 4.9. A za 4) když jsem maturoval, zjistil jsem, že maturita je tak primitivní, jak jen může být. U ústní zkoušky vám napovídají a když to náhodou nedáte, tak si to zopakujete v září, kdy to dají všem už jenom z lítosti.

Docházím tedy k závěru, že obtížnost škol s rostoucím počtem studentů klesá. A s rostoucím počtem úspěšných maturantů klesla prestiž maturity a stal se z toho bezcenný papír, který má doslova „každý blbec“. Odtud také vane vítr do plachet všem, co chtějí povinnou maturitu z matematiky, protože si myslí, že to maturitě zvedne prestiž.

To jsem mluvil jen o středních. Vysoké školy hodnotit úplně nemůžu, protože jsem jednak VŠ nakonec nestudoval (ačkoliv jsem původně po tom toužil) a navíc se jednotlivé VŠ od sebe dost liší. Nicméně domnívám se, že je to tam podobné.

Počty studentů nepochybně rostou a tím pádem i jejich vzácnost a prestiž. Nevím, jestli obtížnost učiva na VŠ klesá, ale vím, že existují kličky, jak VŠ vystudovat. Například v Brně na Masarykově univerzitě se místo přijímaček dělají tzv. „Testy studijních předpokladů“ (zkráceně TSPčka), které jsou pro všechny fakulty stejné. A počet přihlášek na různé fakulty je neomezený. Studenti si tedy dávali přihlášku na 1) svůj vysněný obor, kam chtěli jít a za 2) na pedagogickou fakultu, protože tam brali lidi i s hodně nízkým percentilem z TSPéček.

A dalším krokem bylo vydržet na pajdáku dva semetry, pak zkusit další rok zase svou vysněnou VŠ, a když se tam konečně dostanou, tak si nechají uznat některé předměty a cesta je volná. A když ne, tak to dodělají a budou mít aspoň titul, což je lepší, než… nemít titul. Evidentně.

Hra na „lepší lidi“ se tedy rozpadla jako domeček z karet a humorné je, jak na to zareagoval trh.

Trh na to zareagoval tak, že přestal formální vzdělání řešit. Když jsem si hledal práci, všude jsem sebou tahal maturitní vysvědčení a diplom. Nikdo nikdy ho nechtěl vidět. Naopak mě zkoušeli z angličtiny: chtěli se mnou vést konverzaci, nebo abych jim přeložil nějaký text či napsal dopis. Když jsem s snažil najít práci ve strojní firmě, musel jsem dokázat, že umím číst technické výkresy a dovedu hledat údaje ve strojnických tabulkách… V IT firmách mi zase dávali před nos zdrojáky a chtěli, abych v nich našel bugy a opravil je.

Osobně si myslím, že než mít hromadu VŠ, je lepší mít nějaké reálné skilly, projekty a portfólio. Raději si vytvořte webovou stránku a dejte tam vše, na čem jste kdy pracovali… Ať už to byly třeba módy do PC her nebo jste naprogramovali nějakou miniapku… všechno tam musíte narvat. A pak budete mít na trhu práce větší šanci, než s hromadou titulů. Mám třeba známého, co v době studií na VŠ vytvořil umělou inteligenci, která dovedla hrát slovní kopanou. Výsledek? Firmy mu samy od sebe posílaly nabídky práce, až se jednoho dne na VŠ vykašlal a šel pracovat. Nelitujete toho do dnes, řekl bych.

A jak do toho spadají gymnázia? Gymnázia jsou velice častý tool využívaný při hře na „lepší lidi“. Lidi z gymnázii se totiž někdy považují za lepší lidi, elitu, VIP, protože gymnázia mají prostě jistou prestiž a mnohými jsou vnímané jako cestička vedoucí k úspěchu. Na internetu jsem několikrát viděl dotaz: „Ahoj, chci být zdravotní sestrou. Myslíte, že mám jít na zdravku a pak na VŠ, nebo na gymnázium a pak na VŠ?“ a reakce se mnohdy nesou v duchu: „Určitě gympl, protože ostatní střední školy jsou totální useless shit a garbage, kde tě naučí prd!

Dokonce si myslím, že někteří rodiče cpou svá dítka na víceleté gymnázium jen proto, aby mohli machrovat. Aby jejich sousedi a kamarádi věděli, že jejich Anička studuje gymnázium, a že je lepší a úžasnější. Třeba se pletu, kdo ví.

Ok, začíná tenhle text být docela dlouhý, takže už to zkrátím jen k hlavní pointě a vrátím se k tomu, jak jsme studoval na střední, a že školy jsou vlastně takový minisvět. Moji spolužáci se mnohdy netajili tím, že je škola prostě vůbec nebaví a nezajímá. Spoustu z nich se neučili a při testech opsali vše z taháků. A nejčastěji zaznívala tahle věta: Jsem tedy jen proto, abych měl ten papír.“ a mysleli tím maturitu. Mysleli tím: „bez toho papíru jsem odpad a nikdy si nenajdu práci, takže ho chci.“ Jasně, že taková atmosféra nemusí nutně panovat na všech školách a já jsem měl zrovna štěstí na největší extrém toho, co se v nějakém množství vyskytuje na všech školách. Rozumím.

Nicméně je to podle mě důsledek celé té hry na „lepší lidi“, protože už od základky nás učí, že musíme bejt lepší. Mít lepší známky. Zalíbit se učitelce víc, než ostatní. Dělat radost svým rodičům. A tím pádem musíte mít i ty blbý papíry jako maturita (ideálně z gymplu) a vysokoškolský diplom (ale ne z humanitní vejšky, jinak jste troska).

Co tady zásadně ale chybí? Skutečná láska ke vzdělání!! Během hraní všech těch her na „lepší lidi“ spoustu lidí zapomnělo, jak úžasné je vzdělávání se. A teď nemyslím vzdělávání ve smyslu formálního vzdělávání ve škole, ale skutečného poznávání a hledání odpovědí a zkoumání světa kolem sebe.

Já to vidím na vlastní oči dnes, kdy už dávno do školy nechodím a jsem hrozně rád, že jsem od tam vypadl. A dneska, když si třeba čtu wiki a knížky o vesmíru, ekonomii, vědě, etc., koukám na zajímavá videa na Youtube a tak dále, dělám to proto, že mě to baví, užívám si to a naplňujme mě to. Nemám za zadkem žádného pedagoga, který mě bude zkoušet a známkovat. Nesnažím se nikomu zalíbit. Nesnažím se být lepší, než nějací jiní lidi. Dělám to pro sebe a je to super. Stejně jako se učím cizí jazyky tak, jak chci já a nikdo mi do toho nekecá. Nedělám to proto, abych měl papír, nebo abych měl titul.

Možná se ptáte: Ale Matte, co je vlastně pointa tvýho článku? Že školy jsou totálně na hovno? Mám se na ně vysrat a hned jít po základce do světa? Mám se vykašlat na střední? Mám se vykašlat na vysokou? Navíc to v některých případech ani nejde! Co když chci být třeba doktor… To pak VŠ potřebuju… Nestačí jen, že se budu koukat na videa na YT a číst knížky a encyklopedii.

Já říkám: Dělejte si co chcete. Já nikomu do života nekecám. Vidíte-li smysl ve studiu na gymnáziu nebo na VŠ, tak s chutí do toho. Whatever floats your boat. Whatever makes you happy. Já jen říkám, že svět by byl hezčím místem, kdybychom se zbavili té hry na „lepší lidi“, aspoň pokud jde o vzdělávání, protože život není o tom, že já mám titul a někdo druhej ne, takže já jsem vlastně jakože lepší.

2 Comments

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *