Já jsem učitel! Poserte se ze mě, zrmdi!

Upřímně, mě docela dost serou učitelé – učitelé, co učí na školkách, na základních školách, na středních školách a výše. Nejenom, že učitelé byli moji úhlavní nepřátelé celé dětství, ale jsou nimi i dnes. A nejspíše budou navěky.

Naprosto mě nudí neustále číst jejich nářky, jejich slinty, jejich stížnosti na to, že jejich práce je hrozně těžká a hrozně důležitá. Že zase po stopadsáté stávkují, protože mají menší plat, než prodavačka v Albertu. Zrovna včera jsem zahlídl zprávu z aktualne.cz, jak se sešli učitele s Babišem, že takhle to dál nejde! Chtějí zase víc peněz, zase padaly argumenty, že práce učitele je těžká a bééé béé… Tvl, už si ty žvásty dejte někam za klobouk.

Co je hlavním problémem učitelů? Myslí si, že jsou něco víc. Že jsou důležitější, lepší a úžasnější, než ostatní lidé v naší společnosti.

Nic jako důležitost profese NEEXISTUJE. Samozřejmě, že někteří lidé berou z různých důvodů víc peněz, než druzí. Když dáme stranou, že současný trh je deformovaný státem, tak řekněme, že na volném trhu existuje celá řada důvodů, proč jeden vydělá víc peněz, než druhý. Rammsteini si koncertem vydělají zřejmě víc, než undergroundová kapela z Horní Dolní. Jasně, plastický chirurg si vydělá víc, než pikolík v restauraci. Jasně, že programátor má víc, než uklízečka.

Důvodů pro platovou nerovnost je spoustu. Dobré jméno (Rammsteini), či vzácnější skilly (chirurg, programátor).

Nicméně nevěřím, že důležitost se měří v penězích. To, že umělec prodá obraz za milion neznamená, že je objektivně nějak “důležitější” člověk, to nedává smysl.

Kromě téhle tržní nerovnosti existuje i nerovnost psychologická. Lidé zkrátka na plastického chirurga koukají jinak, než na někoho, kdo zametá parkoviště před Billou. Rodiče jsou na své dítko daleko pyšnější, když je to chirurg, než když je to popelář.

Někdy je taková nerovnost daná tradicí. Na některých českých vesnicích žije obvykle farář, který se stará o faru a kostel. A okolí ho vnímá jako někoho, kdo je něco víc, než ostatní. Kupříkladu když nějaká rodina má zabíjačku, tak darují nějaké maso kamarádům, příbuzným a… obvykle se ještě něco dá faráři, protože je to kurva farář, píčo.

Tuhle psychologii dobře zachytil třeba Troška ve své trilogii Slunce seno. Ač tyhle filmy rád nemám, bylo tam opravdu vidět, jak všichni faráře žerou a furt je to samý “Pane Velebnosti! Pane Velebnosti!”

Tato prestiž faráře se ale vytrácí, protože… Církev už přestává být důležitá a relevantní. Většina lidí už nechodí ani do kostela a mnohdy neví, kdo farář je.

A je to tak správně!!

Kdo další by měl ztratit svou nadřazenost danou tradicí? No přece učitel!

V poslední době se hodně řeší mobilní telefony. Na Facebooku čtu diskuze na tohle téma pořád. Učitel zabavil dítěti telefon, protože si s ním hrálo v hodině. Učitel zabavil telefon, protože student si šel v hodině vyřídil hovor. A tak dále.

Na TN.CZ teď vyšla zpráva, že jeden rodič se kvůli zabavení mobilu nasral, vlítl do školy, udělal bugr a dokonce podal trestní oznámení. (Což není tak mimo – někteří právníci, se kterými jsem mluvil, tvrdí, že učitel rozhodně nemá zákonné právo brát druhým jejich majetek a školní řád není nadřazen zákonu). (Ostatně, dostalo mě, kolik lidí argumentuje školním řádem… Školní řád OPRAVU není nadřazen zákonu. Když bude ve školním řádu, že učitel může spráskat děti bičem a sexuálně je zneužít, tak to neznamená, že je to legálně cajk. Takže může tenhle blbej argument skončit?!)

A jak to vnímá většina lidí? V jakém duchu se nesou komentáře na Facebooku?

“Ta dnešní mládež! To jsou nevychovaní spratci! Grázlové! Kdyby si za nás někdo dovolil odporovat učiteli, chytl by takovou, až by měl modrou tvář a další by dostal doma od rodičů! Telefon nemá vůbec ve škole co dělat!! To je ta dekadence dnešní zvrácené doby! A bla bla…” a tady tyhle hospodsko-strécovské hovna.

Spoustu lidí to vnímá takhle, protože jsou prostě naučení tradicí, že učitel je něco víc, stejně jako ten farář, takže se jejich mozek neumí vypořádat s tím, že si někteří studenti už nenechají od učitelů líbit zabavování mobilů. A dokonce i někteří rodiče!

Pozitivní na tom je, že učitel evidentně už ztrácí svou tradiční prestiž, tak jako ten farář.

Úplně stejně jako bychom udělali bugr, kdyby prodavačka v obchodě zabavila našemu dítěti mobil, protože si vyřídilo hovor při nákupu… Úplně stejně jak bychom udělali brajgl, kdyby číšník v restauraci vzal našemu dítěti mobil, protože si s ním hralo u jídla. Úplně stejně se některým nelíbí, když učitel hrabe dítěti na telefon, protože si šlo v hodině vyřídit hovor.

Učitel není něco víc a nemá nějaké vyšší právo brát majetek studentům a nemá právo na vypnutý mobil jako kdyby vyučování bylo jako opera v národním divadle. Celý tenhle “mindset” je píčovina non plus ultra.

Učitel je totiž zcela normální služba jako cokoliv jiného. Stejně jako prodavač, kadeřník, uklízečka, programátor, popelář a tak dále. Není “něco víc”, a když vidíte učitele si stěžovat na to, jak je jeho práce těžká, obvykle není obtížnější, než práce kohokoliv z nás, ale stěžuje si hlavně proto, že už přestává být samozřejmostí jeho nadřazenost. To, že prodavačka musí jednat s hromadou zákazníků, z nichž někteří jsou nepříjemní kokoti, je pro prodavačku zcela normální a nebude kvůli tomu brečet. Oproti tomu učitel, jakmile potká studenta kokota, tak si všude musí postěžovat, jak je práce učitele hrozně hard as fuck a “pojďte si to někteří zkusit!”

Učitel je totiž v šoku z normální reality, kdy už není brán jako nějaký bůh, ale je s ním jednáno normálně jako s kýmkoliv jiným. Ztrácí svoje vyšší právo, jako je zabavování majetku (v našem případě mobil) druhých, určování kdy kdo smí a nesmí jít na záchod, právo fyzicky ubližovat (dávat facky, pohlavky), právo určovat, kdy druzí budou jíst a tak dále. Tahle práva mít učitel nikdy neměl. Jsou to uměle vytvořená práva z dob Marie Terezie a udržovaná jen tím, že školy jsou státní. V tržní ekonomice nemají taková práva místo.

Mimochodem, možná si říkáte, že je tohle všechno o dětech. Nesouhlasím s představou, že bychom s dětmi měli jednat nějak jinak, než s dospělými. Jsem odpůrce adultismu… Ale… ok, dejme tomu, že přistoupím na vaši hru a uznám, že učitel má mít tahle práva proto, že jedná s dětmi a musí je “vychovávat” (ježiš, když slyším spojení “učitel” a “vychovávat”, vždy se mi zvedne žaludek), tak OKAY.

Jenže učitel svou nadřazenost nevytahuje jen, když jsou kolem děti. Učitel se tak chová běžně i k dospělím.

Když jsem chodil na nástavbu na obchodku, všichni jsme tam měli věkové rozmezí mezi 20-25 let. A stále se někteří učitelé chovali jako bychom byli odpad. 1) někteří řvali na studenty za to, že měli v hodině notebook. 2) třídní vytvořil zasedací pořádek a řval na nás, když nebyl dodržen. 3) spolužák měl na lavici položenou krabičku od cigaret, když si dělal pořádek v báglu, učitelka šla kolem, sebrala to a řekla mu, že mu to dá na konci roku. A bylo to o přestávce. 4) učitelé dávali sodu studentům, co došli o pět minut později.

S tímto chováním jsem se setkával i na průmyslovce. Spolužák třeba neměl v indexu nadepsaný název předmětu a profesor mu s indexem hodil na zem a seřval ho kvůli tomu, že je dement. Někteří učitelé vyžadovali, abychom jim vykali, zatímco nám tykali. Komukoliv to přišlo divný a zeptal se na to, dostal odpověď “my mužem!” a tak dále.

Paradoxně se spoustu dospělých studentů kvůli tomu chovali jako děti, protože s nimi tak bylo jednáno, takže dělali různé pubertální naschvály, házeli po sobě papírkama jako tříletí, rušili při vyučování děláním pazvuků a podobně. Kdo ví, možná si učitelé ty “zlobivé nevychované fracky” vytváří sami svým čůráckým nadřazeným chováním. Kdo seje vítr, sklízí bouři.

Na závěr chci ještě zmínit jednu analogii, která se v souvislosti se školami neustálé omílá a to je analogie se zaměstnáním.

“V zaměstnání by ti taky nedovolili chodit pozdě a hrát si s mobilem…”

Ne. Ne. Ne ne ne ne, ne a ne. NE! Nezkoušejte tuhle dementní analogii. Nemáte vůbec žádnou šanci vyhrát tuhle bitvu. Ve skutečnosti tahle analogie jednoznačně říká přesný opak!

1) Nikdy se mi nestalo, že by mě někdo seřval za to, že jsem do práce dorazil třeba o pět, až deset minut později. Nebo že dojdu pozdě na meeting.
2) V práci si hraju s mobilem pořád. Kdy chci, jak chci. Nikoho by vůbec nenapadlo mi říct půl slova.
3) Všichni se můžeme bavit, jak chceme. Nikdy mi šéf neřekl, že půjdeme do ředitelny, kvůli tomu, že se bavím s kolegy při práci.
4) Nikoho se neptám, jestli smím/nesmím na záchod.
5) Můžu si jíst, kdykoliv chci, a jak chci a co chci. Nikoho se neptám.
6) Všichni si tykáme. I s manažery na vrcholových pozicích.
7) Všichni si vyřizují hovory kdy a jak potřebují. Klidně se omluví uprostřed meetingu a jdou ven. Nikdo kvůli tomu nikomu nezabavuje mobil.

(Ok, chápu, že povaha některých zaměstnání tohle úplně neumožňuje, ale víceméně se k vám v zaměstnání nikdy nechovají tak, jak ve školách.)

Chcete-li tedy operovat s analogii “škola je to stejný, co práce”, tak beru. V práci neexistuje, že s vámi někdo jedná jako s odpadem. A když už jedná, bere se to zcela vážně jako šikana, nezesměšňuje se to tak jako u dětí. A to je rozdíl.

A co říct na závěr? Učitele, vlezte mi na hrb!

2 Comments

  • Přemek says:

    Dobřeee (y)

  • ellie says:

    Článek dobrý, jsem ráda že jsem ve škole pryč. Než jsem dočetla článek celý, tak mě také napadl školní řád, ale jsem ráda, že jsi to vyvrátil, že je to v rozporu se Zákonem ČR, takže je nelegalní brát majetek jako je mobil apod. Ale někdo by mohl argumentovat, že je to stejně v souladu se školstvím, protože dítě podepsalo školní řád, což je povinné to podepsat.

    Nicméně školství taky nesnáším a zažila jsem ze strany češtinářky že nás brala doslova jako odpad. Věřím, že bys to psychicky nedal a nejspíše ji sejmul. Stěžovali si na ni všichni, všechny třídy co ji měly, včetně rodičů a úplně každý u ní propadal a ona to otočila, že se studenti neumí učit, proto ty pětky. No, vlastně každou argumentační bitvu vyhrála. Co bylo pro nás potvrzující je to, že jsme ji měli na druhé pol. ve třeťáku až do čtvrťáku a tam se krásně ukázalo, že s jinými učiteli jsme měli lepší známky. I dvojařky měly čtverku a skoro propadavaly, to o něčem svědčí. Nevýhoda byla, že byla za dobře se zástupcem, takže on to ani neřešil, spíše formálně, ale jedním uchem sem, druhým tam. Ale arogantní byla a ani učitelé někteří ji nemuseli. V klidu byla jen u maturit, ale bodejť by ne, když tam byla komise 😀

    Jinak s tím, že učitel je nadřazený, jo to mě taky sere. Vlastně mám za to, že to udělal náš stát. Třeba Okamura řekl, že v Japonsku je učitel velmi cenný kantor, protože učí děti do života, tudíž má v Japonsku obrovský respekt a mnohem větší než tady. Řekla bych, že je to i politikou jako takovou, a učitelé věří, že jsou o něco víc. Ale jasné, vždy se najde někdo, kdo se chová lidsky, a je mu fuk titul.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *