Být nervák je problém, se kterým je nutné něco dělat

Jsem nervák. To znamená, že se rychle naštvu, křičím, vyju, ničím věci a dostávám velice intenzivní záchvaty berserku. A existuje velká hromada věcí, které mě dovedou totálně nasrat. Nedaří se mi ve videohře? Několikrát udeřím pěstí do stolu a křičím “kurva, píča, mrdat”. Nebo mi něco spadne na zem a rozbijete se to? Musím zakřičet hromadu sprostých slov.

Taktéž mě serou určití lidi určitými věcmi. Ať už je to něco, co dělají, nebo způsob, jakým se mnou jednají, nebo to, že mají určitý názor, mě dovede brutálně nasrat. A pak ně křičím, nenávidím je a chci je zabít. No prostě… pohodový život rapla.

Jednou však přišel den, kdy jsem si toho všiml. Všiml jsem si, jak intenzivní vztek dovedu mít. A jak se přestávám ovládat, když mě to přepadne. A jak hloupě se cítím po tom, co ten vztek odezní. Všiml jsem si toho, jak hloupé to pak je, když se na to dívám zpětně.

Ono to má ve skutečnosti hromadu dalších nevýhod:

  • Obvykle ničím věci. Někdy i drahé. A pak toho lituju.
  • Ničí to pochopitelně i vztahy. Ubližuje to druhým.
  • Je to trapné… Jakože fakt. Předvést záchvat je podobné jako před někým cizím masturbovat. Jakmile skončíte, cítíte jistou hanbu. (I když jak kdy).
  • Je to nezdravé. Zkracuje to délku života. Naplňuje to tělo jedem.
  • Je to známka mnohem hlubšího problému. Nejistoty. Nestability. Strachu. Smutku. Prostě něčeho, co člověk ve svém životě má a ignoruje to, předstírá, že to neexistuje a snaží se to zakrýt. Aspoň myslím.

A co se stalo po tom, co jsem si toho všiml a uvědomil si to? Přiznal jsem si konečně, že mám kurva problém. Škoda, že si to nepřiznají i někteří další lidi kolem mě, kteří mají ten úplně stejný problém. A kteří se akorát strašně naserou, když jim ho druzí byť jen opatrně naznačí. Ale co, je to jejich život. Whatever.

Když jsem si to přiznal, nastal čas, abych problém začal řešit. A tak jsem googlil a zjistil, že tímto problémem ve skutečnosti trpí velká hromada lidí. Není divu, že pro celou tuhle věc existuje i anglické pojmenování – Anger management.

A to mě přivádí k zajímavé otázce – co je vlastně vztek a proč ho člověk má? Inu, je to mechanismus, který nám dřív pomáhal přežít. Dejme tomu, že nás pra pra pra pra předek šel po louce a z keře vyběhlo nějaké nasrané divoké zvíře (třeba labuť) a začalo útočit (cvakat zobákem). Co se stane dál? Člověk má v sobě takovou žlázu co vypustí látku zvanou adrenalin. To slovo všichni známe. A adrenalin donutí člověka rychle jednat (rychle zdrhat, rychle se bránit, rychle vyšplhat na strom, rychle dělat cokoliv).

Mají to i obecně ostatní tvorové mimo člověka.

Tak trochu to souvisí s úlekem. Není divu, že lidé se obvykle naštvou, když se polekají. Když se třeba schováte za roh, a pak na někoho uděláte BAF a on se ulekne, tak se může naštvat. A často se tak také stane. A začne křičet “PIČO, CO DĚLÁŠ?! BĚŽ DO PRDELE! TO NENÍ VTIPNÝ.” atd… přičemž kdyby takový člověk měl třeba bouchačku a vy byste udělali BAF, tak by se polekal tak, až by vás třeba střelil do hlavy. Nebo třeba kdyby uměl kung-fu, tak by vám mohl zlomit páteř za pomocí tzv. “opičího kopu”.

Vztek je tedy reakce na reálné či jen domnělé nebezpečí. A tělo nevnímá jako nebezpečí jen to, když na vás někdo udělá BAF, ale také třeba to, že někdo zastává soubor určitých úplně debilních názorů. V takovou chvíli člověk pocítí ohrožené a může se naštvat. Např. bavíte se s komunistou a on vám vypráví o tom, jak vám chce vzít všechen majetek, protože to podle jeho názoru patří “všem” a vy se pak naštvete a křičíte “jestli se jen přiblížíš k mému domu, ty rudá svině, střelím tě brokovnicí do lebedy, zmrde.”

Ale dost bylo srandy – teď vážně. Už víme, co je vztek a teď přichází na řadu otázka: Co s tím? Jak tenhle problém vyřešit?

Inu, pročetl jsem pár webů, které se zabývaly anger managementem, a některé rady vás asi překvapí. Takže jdeme na to, co jsem se dozvěděl.

První radou obvykle je, abyste začali zhluboka dýchat a počítat do deseti. Bohužel, u některých lidí to prostě nefunguje, protože ten vztek jim naběhne hrozně rychle. Mimochodem, někteří lidi mají ještě takovej problém – tj. nejenom, že dostanou v určitých chvílích vztek, ale kdykoliv si na tuhle chvíli vzpomenou, tak je ten vztek přepadne znovu. Nezáviděníhodné, že?

Druhá rada je – jezte zdravě a mějte pravidelný životní styl (tj. choďte spát vždy ve stejnou dobu, vstávejte vždy stejně [i o víkendech].

To zní divně, ale ve skutečnosti to dělá hodně. To, jak jíte ovlivňuje vaši psychiku víc, než si myslíte. Když jíte sračky, může to váš problém se vztekem zhoršit. Stejně jako to může vést k depresím (dle některých psychologů a knih) a jiným problémům. Navíc se cítíte blbě už jen proto, že vám to připomíná vaši slabou vůli a nedostatek sebekontroly. A ve výsledku můžete onemocnět (dna, vysoký tlak, cukrovka, kokotismus), což opět zvyšuje vztek, snižuje sebevědomí a tak dále. Nezdravé jídlo prostě vede dlouhodobě jen k nekvalitnímu životu a písku ve vagíně.

Takže jezte v rámci možností zdravě. Omezte fastfoody, slazený nápoje, sladkosti a jiný hovadiny. Pak se vše zlepší.

Nepravidelný spánek a celkově nepravidelný životní styl má taky velký vliv na kvalitu vašeho života. Člověku, co žije náhodně, chybí nějaký pevný řád. A tam, kde není řád chybí kontrola. A nedostatek kontroly vede k tomu, že člověk neví odkud pochází, kam směřuje, o čem jeho život je a… (kurva, přečetl jsem hrozně moc knih a teď už se vyjadřuji jako nějaký guru dopiče).

Prostě – zkuste mít víc pravidelný životní styl.

Obojí dělá hodně, co se týče vztekání.

Třetí rada je meditace. Meditace je dobrá věc a mně osobně docela pomohla. Koupil jsem si knížku, co jmenuje “Pospěš si a medituj.” A ta mi vysvětlila, jak se přesně medituje (protože jsem to fakt před tím nechápal, co mám vlastně dělat LOL). A budete se divit, ono to dělá hodně. A ne, nemusíte být budhista, ale nijak jinak pobožný či duchovní člověk. Prostě se jen posadíte do polohy lotusového květu a na chvíli zkoušíte deaktivovat myšlenky a vyprázdnit hlavu.

První meditace mi pomohla si uvědomit jednu věc o svých myšlenkách. A to je fakt, že moje hlava je plná myšlenek. Ve skutečnosti je to chaos – obrovská hromada bordelu, nad kterým nemám žádnou kontrolu. Myšlenky minulé, současné i budoucí skáčou v mé hlavě jak se jim chce. A když budu chtít, můžu jim dát řád. Můžu je ovládat. Můžu je poskládat, roztřídit a pak… se konečně naučím ovládat sám sebe.

Bohužel mně na meditaci vadí to, že během ní vnímám svoje tělo. A vnímám ho jako celek. A v tu chvílí si vždycky plně uvědomím a pocítím, že jsem hrozně tlustý. Jako prase, jako hroch, jako Halina. Hrůza! Měl bych s tím něco dělat. Pokrytecky tu doporučuju zdravou stravu a u toho žeru sladkosti, lol.

Rada č. 4 je naučit se mít věci totálně u prdele. Tedy, naučit se pochopit to, co je v životě důležité a co nikoliv. Například – někdo vám na internetu, třeba na Facebooku, napíše, že jste idiot a váš názor, je kopa sraček a vy se naserete a máte chuť mu odepsat: “Co si vůbec o sobě myslíš, ty koňomrde?! Já si tě najdu a zapálím ti barák!”, protože máte na toho člověka vztek za to, že vás kritizoval. Úplně se vám zatmělo před očima, když jste jeho komentář četli. Nenávidíte ho a chcete jeho smrt.

Důvod, proč vás to sere? Protože se mylně domníváte, že na jeho názor nějak záleží. Ve skutečnosti je to pro váš život úplně irelevantní, co si ten šulínek myslí. Takže ho může s radostí zcela ignorovat nebo mu poslat svoje dickpics.

Těch rad je ještě víc – co ale pomohlo mně osobně nejvíc, je chemie. Já vím, já vím, chemie je ta nejhorší věc na světě podle některých lidí. Ale… když jsem začal posilovat, ptal jsem se ostatních, jestli nemají nějaký doplněk stravy, který pomáhá. První doporučení je kreatin. Kreatin jsem však brát nemoh, protože mám dnu.

Pak mi byl doporučen tribulus. Co to je? Žádná droga – normální přírodní věc. Je to bylina, co zvyšuje množství testosteronu v těle.

Po tom, co jsem jí začal brát, se moje nálada stabilizovala. Přestal jsem být “nervní slečinka” a začalo mi hodně věcí být u prdele. Celkově jsem víc “v pohodě”, jsem spontánnější, autentičtější a tak dále. Má potřeba se vztekat se výrazně snížila.

Pár lidí mi říkalo, že to může být psychické. Že jsem si to vsugeroval. Že je to placebo. A oni klidně můžou mít pravdu. Na druhou stranu možná ani ne, protože já jsem předem nevěděl, že to může mít takové účinky.

Jo, a taky beru vitamín D3. Ten pomáhá přežít “podzimní depresi”, což je takové to, jak vás začne srát, že je tma tak brzo, a že je po ránu zima a tak dále. Navíc beru Omega-3.

Tak, a teď bych to rád otočil. Tedy, dával jsem tu nějaký rady lidem, co mají problémy se vztekem. A nyní bych chtěl dát rady těm, kteří naopak mají ve své blízkosti lidi, kteří mají problémy se vztekem a otevřeně je přiznaly a požádaly vás, abyste jim pomohli s tím bojovat.

Pokud tedy chcete pomoct lidem, kteří se neumí úplně ovládat, tu je pár rad:

Za prvé – když nějaký nervák dostane breakdown, tak to radši nijak nekomentujete a nechte to bejt… beze slov. Proč? Protože ten člověk se už dost cejtí blbě a trapně. Rozpitvávání to fakt nezlepší. Tedy pokud neútočí přímo na vás…

Představte si třeba, že někdo opravuje starou televizi a něco mu nejde, takže se nasere a začne řvát “zkurvená vymrdaná televize dopiče” a několikrát udeří pěstí do stolu. A pak se uklidní a dojde mu, jak trapné to divadýlko, které vám právě převedl, bylo. Co tedy situaci nezlepší? Když to okomentujete třeba stylem “nevztekej se jako děcko” nebo něco takového. Not helping, really. Všechno je pak jen horší.

Druhá rada. Nikdy… fakt nikdy neříkejte člověku, který má momentálně záchvat, aby se uklidnil. Věta “uklidni se” ho přirozeně nasere ještě daleko víc a ještě víc začne křičet. V takové chvíli se dokonce promění v naprosté býka, co vás chce roztrhat na kusy. Divné je, že spoustu lidí si myslí opak – že tohle je to pravé ořechové, co pomáhá. Nope.

Třetí rada. Prostě toho člověka neserte. Někdy totiž má právo se nasrat, víceméně, protože jste to naopak vy, kdo udělal něco blbě, co udělat nebo říct neměl. A proto si zasloužíte malý roast. Pravda je taková, že i když má někdo problém se vztekem, neznamená to, že jeho pocity jsou irelevantní a nepodstatné. To máte stejné třeba u lidí, co trpí hraniční poruchou osobnosti, depresemi nebo třeba bipolární poruchou.

V takovém případě mohou lidé někdy dojít k mylnému přesvědčení, že kamarád s takovými psychickými problémy se nemusí brát úplně vážně. Že každý jeho pocit stačí svést na tu psychickou poruchu a je to. To je omyl. Ve skutečnosti jsou pocity každého člověka zcela validní.

Takže – když řeknete kamarádovi něco, co mu mohlo ublížit či ho to nějak ranit. A on se pak nasere a začne křičet, nemusí to být vždycky projev toho, že je nervák, co má problémy se vztekem. Může to být prostě jen o tom, že VY jste se nějak zachovali kokotsky.

Stejně tak třeba platí, že když vám kamarád, který bojuje se svým hněvem, řekne, že ho určité věci rozčilují (třeba určitá témata rozhovoru jako je politika, mezinárodní ekonomie, náboženství či pohled na současnou mládež), tak je dobrý to respektovat a tématům se vyhýbat. Pokud začnete o tomhle tématu mluvit a váš kamarád se pochopitelně nasere, je to spíše vaše selhání. Ne jeho. Sorry, je to tak.

Je tedy nutný určitý respekt a porozumění. Tím ale neříkám, že nutně musíte trpět každý hysterický záchvat vašich kamarádů. Ono je to složitý, protože nervák za to, že je nervák vlastně ani nemůže. To je prostě mechanismus v těle – adrenalin. Nejde to deaktivovat knoflíkem jako přístroj. Je to jako kdybyste chtěli vypnout erekci nebo sluch. To prostě nejde. Pro žádnou stranu to není úplně hezká situace.

Myslím si ale, že každý nervák by si měl umět přiznat, že má problém a požádat o pomoc okolí. A okolí by mu mělo pomoct s problémem bojovat. A to jak pro dobro nerváka, tak i pro dobro okolí. Takže tak.

3 Comments

  • Ellie Parrish says:

    Jo, četla jsem u tebe, že jsi nervák a že hážeš věci, pak se ale nediv, že mám z tebe strach, když tě čtu na fóru 😀
    řekla bych, že je to někdy přirozené, ale v rozumné míře, přeci jsme lidi a máme své pocity a díky tomu víme, co náš přirozeně sere a co i nechceme dělat, ale jak říkám v rozumné míře, ne ty extrémy jaké jsi vypsal, viz třískat do stolu etc.
    Sama nervák jsem, ale jen v některých věcech. Když mi někdo řekne jaká jsem, tak záleží na situaci, pokud by to byl například učitel, kterého nemám ráda, tak mě to nasere, jelikož ho nemůžu poslat do píči – to mě nasere, že mu nemůžu nic říct a proto by to ve mně vřelo celý den a byla bych vytočená, pokud cizí, je mi to jedno. A podle toho přesně vím, co mě nasere, kdy, od koho a v jakém prostoru, resp. jestli tam jsou autority a co bych z toho měla. Na fóru je mi to jedno, sama si řeknu, že je to atak ad hominem a dám si ho do své škatulky “idiot, co neumí argumentovat”, to mi taky hodně pomohlo, si to dávat na takové kategorie, kde to beru z toho argumentačního hlediska. Je fakt, že jsem taky cholerik, ale částečně, v druhé části jsem zase flegmatik, tak to mám vyvážené a nevztekám se při každé příležitosti. Poukazuješ tady, že by se to mělo eliminovat, s tím souhlasím, jen to je taky přeci povahový rys, jen by se měly zrušit ty projevy, jako třískání do stolu, nadávky na druhé etc. U tebe by byla škoda, kdybys nemluvil sprostě, to mě na tebe baví nejvíc 😀 ale chápu, že jsi spíše promlouval k lidem, kteří to mají už v extrému a fakt to škodí jim a i okolí, než těm “normálním”, kde je běžné být nasraný.

  • Zyky says:

    Tohle je vážně super článek, tolik se v tom vidím. Suprově mě to pobavilo, přečetla jsem to potom, co jsem si doma prodělala menší záchvat vzteku. A ihned na to, jsem si googlila něco ve smyslu “co dělat když jsem nervák”.
    Fakt díky, snažím se s tím něco dělat, protože už přijdu odporná sama sobě.. Hlavně za ty moje zasraně sprostý výlevy. A cítím jak mě to ničí zevnitř.
    Chudáci všichni v mém okolí xD

  • Anonymous says:

    Tento článek je bohužel i o mě. Úplně se v něm vidím.
    Ano, člověk si uvědomí ty následky, až když je po všem a hlavně pozdě.V každém případě nejvíce trpí rodina.
    Nadávky,vztek na všechno a na všechny. Je mi úplně trapně.
    Jo kdyby bylo tlačítko,ale bohužel.
    Ten článek je opravdu pěkně napsaný.
    V každém případě se chci alespoň vyvarovat sprostým slovům a nereagovat v žádném případě na televizní noviny. Jenže mě dokáže nasrat korupce, vláda atd. a už reaguji na vebu svými odpověďmi, jasně negativními, až jsem byl zablokován na tři roky.
    A proto je opravdu se sebou něco dělat.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *