Přečet jsem Jordan Peterson – 12 Rulzzz for Life

Nedávno jsem narazil na tohohle chlápka, co se jmenuje Jordan Peterson. Jordan je klinický psycholog a filozof z Kanady, který točí videa na Youtube. Má velký úspěch, slušný počet odběratelů i obdivovatelů. Dále má třeba vlastní subreddit. Podle mnoha lidí je to největší myslitel současnosti a spoustu lidí rádo poslouchá jeho rady. Navíc má příjemný uklidňující hlas.

Ale zároveň ho hromada lidí nenávidí – hlavně levicoví liberálové – protože podle nich Peterson zastává takový ty WTF názory jako, že je proti antikoncepci, nemá rád homosexuály a transgender. Myslí si, že pro každé dítě je nejlepší tradiční rodina, takže zřejmě není zrovna fanda představy, že by homosexuálové měli adoptovat děti. Navíc je možná sexistický, protože má dost ošklivé narážky na ženy.

Jeho fanoušci však tvrdí, že to není pravda a nemyslí to tak. Prostě jde o to, že si levicoví liberálové rádi interpretují věci podle sebe. A tvrzení “mezi rasami jsou biologické rozdíly” si třeba vyloží jako “nenávidím černochy”.

Celý název knihy je 12 Rules for Life – An Antidote to Chaos

Pravda však bude někde uprostřed. Osobně jsem ho slyšel říct pár konzervativních slintů, ale zároveň jeho odpůrci schválně ohnuli pár jeho prohlášení, co řekl, tak, aby vypadal jako debil. A ještě to rozmazali jako hovna po zdech. Ale dejme spor “levičáci versus konzervativci” stranou… teda to asi nepůjde, protože vlastně všechno je hlavně o tom… No ale… začnu od začátku, oki?

Já osobně jsem Petersona začal sledovat na Youtube a některé jeho názory nebo postřehy či rady vnímám jako naprosto geniální. Určitě je dost chytrej, vyzná se ve filozofii a psychologii. V jeho myšlenkách se dá najít spoustu dobrých věcí k zamyšlení. I když občas sem tam řekl něco, co mi přišlo divné – třeba, že nejí nic jiného, než maso, protože vše ostatní je prý nezdravé (?!).

A tak jsem si řekl “Hej, možná bych si měl přečíst jeho knihu, co se jmenuje 12 Rules for Life (12 pravidel pro život). Už podle názvu se zdá, že by to mohla být typická “self-help book”, tedy kniha, kde můžu nalézt takové ty rady jako: jak dosáhnout v životě úspěchu a štěstí. Jak překonat strach. Jak překonat těžké období v životě. Jak se vyrovnat s tím, co nemůžu změnit. A spoustu dalších “jak”, které bych se rád dočetl.

Takže jsem si knížku stáhl a začal jí číst. A co vám budu říkat – kniha mě bohužel naprosto dost zklamala. Je to prostě… prostě… Uh…

První kapitola je velice slavná a legendární mezi fanoušky Petersona. Peterson tam popisuje tak na 300 stran jak fungují hierarchie u humrů. A jak se samice páří s jen největší humřím alfa samcem, zatímco slaboši zůstanou slabochy. A tak dále. A pak tvrdí, že u lidí to víceméně funguje stejně. Ženské letí na úspěšné bohaté muže, zatímco nechtějí nuly. Takže chceš-li si vrznout, buď alfa samec a ne nula. To je prakticky zjednodušeně první kapitola v kostce.

Lobster hierarchy FTW

Pokud mé interpretaci nevěříte, můžete si to přečíst sami. Já sám si nejsem jistý, jestli to vyložit takhle. Ve skutečnosti Peterson píše velice vágně a podivně, takže těžko říct.

Navíc to není fakticky “12 pravidel pro život” ale spíše “tahle kniha je plná mých náhodných názorů rozdělených do dvanácti nesouvislých kapitol, které se tváří jako životní rady, i když nejsou.”

Co se týče druhé kapitoly, tak ta je ze začátku zajímavá. Popisuje tam, jak lidé neberou své léky. Jak někdy i poměrně vážně nemocní zapomínají brát své důležité pilulky. A zvláštní je, že u svých domácích mazlíčků na to nezapomínají.

Pak se ale Peterson zamyslí: “Přemýšlel jsem, proč to tak je a odpověď jsem nalezl v Bibli!” a následuje tak 400 stran textu, kde mluví o Bibli. O Adamovi a Evě. O tom, že žena je chaos, muž je řád. Jing a Jang. Žena je ta, která donutila Adama si vzít jablko ze stromu poznání. Pak mluví o vyhnání z ráje. Dále o prvních lidech jako je Abel a Cain. A o tom, jak Cain zabil Abela, protože mu záviděl, že jeho Bůh miluje. A tyhle náboženský WTF pokračují až do konce. A na konci kapitoly pak dodává “A přesně proto lidé neberou svoje léky.”

LOLOL WUT

Každopádně je Jordan Peterson věřící člověk (i když občas tvrdí, že není). Někdy jde dokonce do naprostých extrémů (v úvodu třeba popisuje sen, kde se mu v noci zjevila velká katedrála a on to pochopil jako znamení od Boha, že má sepsat knihu “12 pravidel pro život.” 🙂

No jako hele – nemám nic proti věřícím. Nemám ani nic proti tomu, když někdo hledá v náboženských příbězích různé alegorie k našemu světu. Ale ty kapitoly jsou zdlouhavé a vyčerpávající a nudné k smrti. Navíc je text často vágní, takže není ani jisté, co čím Peterson vlastně myslí.

Anyway nevím, jestli je Peterson sexista, rasista, homofób a transgenderfób, ale z jeho knihy se zdá, že, ty vole, fakt je. A pokud není, tak měl možná investovat více úsilí do toho, aby to tak nevypadalo, protože z knihy se to tak prostě zdá. V kapitolách se často vyskytují narážky na ženy, na homosexály a prostě … Petersone, what the fuck?

Taky nechápu jeho posedlost pohádkami od Disneyho. Neustále je uvádí příklad jako různých alegorii na život a bere si z nich různá poučení. Kráska a zvíře je vlastně o vztahu mezi dvěma lidmi, co jsou velice rozdílní. Děj Malé mořské víly oslavuje nezávislost, kterou Ariel jako jediná z dcer Poseidona má. Šípková Růženka je zase prý o tom, jak je žena naivní když je v pubertě, ale musí se tak probudit. A píchnutí o trh je prý symbol ztráty panenství.

Dokonce zmiňuje pohádku O perníkové chaloupce (která se anglicky jmenuje “Hansel and Gretel”, což jsem slyšel poprvé, takže mě to překvapilo – ona je to totiž původem německá pohádka). Prý v té pohádce jde o to, jak se člověk musí odpoutat od rodičů a naučit se řešit své věci v životě sám. A zlá babizna je archetyp ženy, které je “overprotective” (jak to přeložit? “Přehnaně pečující o své děti?”) a nechce své děti nechat dospět.

Největší mindfuck ale přišel ve čtvrté kapitole, kde velice zdlouhavě vysvětluje, proč je správné mlátit děti. Já osobně jsem odpůrce fyzických trestů, takže tahle kapitola pro mě byla too painful to read. Podle jeho názorů bití dětí nepovede k agresi, jen jim to ukáže hranice toho, co se smí a nesmí. Sáhodlouze vysvětluje, proč nesnáší “rozmazlené spratky” a proč jsou výsledkem neomarxismu, politické korektnosti a dnešní zdegenerované doby. V jedné scéně třeba zmínil, jak si jeho dcerka hrála na hřišti a nějaký jiný děcko jí schválně šláplo na ruku. A následně Peterson popisuje, jak měl velkou chuť s tím hajzlíkem hodit šest metrů daleko. (Wtf… psycholog a takový úvahy?) Pak třeba popisuje, jak násilím krmí svého syna a sedí s ním u jídla tak dlouho, dokud vše nesní. A když hezky papá, říká mu “good boy” a hladí ho po hlavě. (Petersone, jsou tvoje děti snad psi??!)

Ok, dejme tomu, že oba máme rozdílný názor na fyzické tresty. A víte co? Dal jsem mu šanci si to obhájit a přečetl jsem tu kapitolu celou. Snažil jsem se být pokud možno neemocionální a nezaujatý. Vyslechl jsem si jeho argumenty a… Nic. Argumentace prakticky neexistuje. Jen používá obraty jako “And it’s a good thing”, aniž by dodal cokoliv dalšího. Nebo naopak “And it’s a bad thing.” a opět žádný argument, jen konstatování.

Takže nic moc…

Peterson obecně zastává pár životních filozofii. Jedna z nich je, že život je utrpení. Prostě… Je to neustálý boj s osudem, kdy člověk musí bojovat o své místo a postavení v životě, překonávat překážky a hledat smysl v tom, co dělá.

Občas také mluví o lidech ze svého života. Někdy i o svých pacientech z klinické praxe jako psycholog. Někdy jde i do takových osobních detailů, až si říkám, jestli se těch lidí zeptal, zdali je může takto drbat v knížce. Jeden totálně divný moment je, když popisuje, jak mu pacient – válečný veterán – přiznal, že když bojoval ve válce ve Vietnamu, tak znásilnil a zabil několik žen. A taky zabil pár dětí.

A Peterson ho následně vykresluje jako oběť. Jako někoho, koho deformovaly hrůzy války a nefunkční systém. ????????? SRSLY?

To je zajímavý kontrast!

Máte hyperaktivní děcko? Tak to jste špatní lidé! Levičáci! Neomarxistická politická korektní hovada! Styďte se.

Zabíjeli jste lidi ve Vietnamu? Ale chudáčci malí, vy za to vlastně nemůžete!

Ok, to už jsem se trochu rozvášnil, ale… Veterán se mu hodil do krámu, protože to potvrzuje další z jeho filozofii, tedy, že lidé v sobě mají dobro i zlo (tedy cítíme lásku, ale i nenávist. Přejeme lidem štěstí, ale i neštěstí. A tak dále). A podle něj je důležité si svou zlou stránku uvědomit a najít ji v sobě. On sám popisuje, jak někdy pomáhá svým pacientům během terapie odhalit, že v sobě mají zlo, čímž jim pomůže být silnější a odolnější. Prý jsou dokonce překvapeni a v šoku, když zjistí, kolik zla v nich je 😀

Ono to dává asi i smysl, ale nevím…

12 Rules for Life je jako jízda na horské dráze. Z poměrně zajímavých pasáží, které jsou zábavné či poučné, se najednou dostaneme k nějaké pasáži, která je totálně mimo. A sem tam přijde nečekaný obrat, kdy řekne nějakou stranou megapíčovinu… Prostě wheee a pak BUM! Celé je to psané jako strašný chaos (chaos podle Petersona je synonymum k peklu či zlu… proč je jeho knížka tedy chaos, kde skáče od myšlenky k myšlence jak mačka?).

Takže na závěr – můžu vám 12 Rules for Life doporučit? To prostě záleží na tom, jestli máte Petersona rádi. Pokud jo, tak by se vám mohla knížka líbit (teoreticky je možné, že ho po přečtení přestanete mít rádi). Pokud ne, tak si to vlastně můžete přečíst taky – výlet do mysli tohoto velikána je sice bizarní, ale aspoň pak víte na čem jste. Nečekejte ale, že se jedná o rady do života. Peterson určitě věří, že se o rady jedná, když tak knížku pojmenoval, ale skutečně tam nenajdete nic jako: “A abyste překonali strach, musíte začít s …” ale spíše “Nemám rád libtardy, protože rozmazlují svoje haranty.”

Hodnocení? Tak dvě lebky z pěti.

5 Comments

  • Kurwa says:

    Hej, 12 Rules for life právě čtu, takže budu trochu polemizovat.

    třeba, že nejí nic jiného, než maso, protože vše ostatní je prý nezdravé (?!).
    Slyšel jsem, že má nějaký zdravotní omezení a proto jí takhle.

    Takže chceš-li si vrznout, buď alfa samec a ne nula. To je prakticky zjednodušeně první kapitola v kostce.
    Zvláštní. Já jsem první kapitolu pochopil takhle: Naše psychika je úzce svázána s naším tělem. Pokud budeš strádat tělesně, budeš strádat i psychcky (a naopak). Snaž se být tělesně zdravý a budeš se cítit i duševně lépe.

    Nebo taky Fake it till you make it.

    Pak se ale Peterson zamyslí: „Přemýšlel jsem, proč to tak je a odpověď jsem nalezl v Bibli!“ a následuje tak 400 stran textu, kde mluví o Bibli.
    Mě přijde, že nebere bibli jako náboženskej text, ale jako text mytologickej/kulturní. Přirovnal bych to k memům – skrze memy naše generace vypráví a sdílí svý starosti a radosti.
    Bible funguje podobně pro 2000+ let mrtvý židy. Akorát tím, že bible se s naší kulturou táhne od jejího vzniku, tak její příběhy do určitý míry naše myšlení formovaly.

    Also, 400 stránek má celá knížka, jedna kapitola má tak třicet 😛

    Největší mindfuck ale přišel ve čtvrté kapitole, kde velice zdlouhavě vysvětluje, proč je správné mlátit děti.
    Ale on tam nepíše o mlácení. Píše o vychovávání. O učení.

    Pak třeba popisuje, jak násilím krmí svého syna a sedí s ním u jídla tak dlouho, dokud vše nesní.
    C’mon, on tam píše o násilí? A že s ním sedí u jídla dokud to nesní… co je na tomhle proboha špatnýho? To mi naopak přijde celkem sweet.

    Jeho syn navíc není suveréní bytost. Kdyby se někdo takhle choval k dospělýmu člověku, samozřejmě by to bylo ponižující. Proč? Protože by mu tím ukazoval, že je neschopnej a nemá na to se o sebe postarat sám. Dvou nebo tří letý děcko ale suveréní, samostatnou bytostí není.

    Občas také mluví o lidech ze svého života. Někdy i o svých pacientech z klinické praxe jako psycholog. Někdy jde i do takových osobních detailů, až si říkám, jestli se těch lidí zeptal, zdali je může takto drbat v knížce.
    Jo, tohle mi taky přišlo dost divný :-/

    pacient – válečný veterán – přiznal, že když bojoval ve válce ve Vietnamu, tak znásilnil a zabil několik žen. A taky zabil pár dětí.

    A Peterson ho následně vykresluje jako oběť. Jako někoho, koho deformovaly hrůzy války a nefunkční systém. ????????? SRSLY?
    K týhle části jsem se eště nedostal, takže jen konceptuélně:
    Peterson obecně tvrdívá, že okolí (ať už ve smyslu fyzickýho, životního prostředí, ale i sociálního) má na člověka velký vliv. Proto by se člověk měl snažit pracovat na svém okolí. Lepší okolí => lepší člověk. Proto taky není divu, že někdo, kdo si prošel hrůzama války bude monstrum.
    To z něj IMHO nesnímá vinu, ale to uvědomění si je důležitý. Kdybych já prošel tím, čím prošel ten veterán, jakej bych asi byl? Byl bych lepší? (A pro mě osobně z toho plyne, vyhejbat se válkám.)

    Souhlasím ale s tím, že knížka je občas dost zmatečná a ulítlá. Mám v hledáčku pak ještě Maps of Meaning, tak počítám, že tam něco vysvětlí.

    • Matthias says:

      To bití dětí tam fakt je.

      Přečti si to pořádně – spanking tam prostě obhajuje.

      Krmení mi vadilo hodně – sám jsem v dětství nesnášel, když mě třeba nutili jíst něco, co jsem nechtěl. Je to prostě podle mě špatně.

      Celkově je ta kapitola dost divná a wtf – úplně tím u mě klesl 😀

      A hodně vojáků ve vietnamu neznásilňovalo ženy – nebo jsem neslyšel nikdy o tom, že by to snad bylo veřejné tajemství, že by to dělali všichni 🙂

  • Kurwa says:

    Otevřu .pdf, Ctrl+F, “spank”:
    No results found.

    Krmení mi vadilo hodně
    Fair enough. Mě zas sraly jiný věci.

  • Kurwa says:

    OK, to už něco najde.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *