Morálka je IMO zcela subjektivní

Poznámka: Hodně lidí různě rozlišuje mezi etikou a morálkou. Pro zjednodušení je budu v tomhle textu používat jako synonyma, když dovolíte.

Morálka je velice staré téma. Už první antičtí filozofové ji různě řešili a rozpitvávali, pak se ji věnovali lidé jako Immanuel Kant, John Locke a Tomáš Akvinský a další myslitelé, jejichž díla jsem nečetl, protože jsem lenoch.

Každopádně, co to je morálka? Morálka je jednoduše to, že lidé vyhodnocují věci kolem sebe jako “dobré” a “špatné” a zbytek je neutrální. Dát peníze na charitu? Dobré. Vraždit, krást a zabíjet? Špatné. Vyhonit si ho? Neutrální.

A od pradávna lidé vedou debatu, jestli je morálka objektivní (daná nějakou vyšší mocí, či snad bohem či prostě, že existuje sama o sobě nějak – bez ohledu na to, co si kdo myslí) nebo je subjektivní (tj. je to věc názoru a osobního pohledu každého jedince).

Já osobně se přikláním spíše k tomu, že je subjektivní, ale je to daleko složitější. A tak jsem se rozhodl sepsat tento článek, abych to rozpitval, takže s chutí do toho.

Subjektivita morálky je docela evidentní, protože jsou lidé, kteří mají různé morální hodnoty. Jednoduché. Například těžce věřící křesťan si myslí, že je špatné, nemorální a neetické mít sex před svatbou. Je to prostě hřích. Oproti tomu ateista se sexem před svatbou problém nemá.

Nějaký vegan bude zastávat názor, že je špatné jíst zvířata kvůli masu. Oproti tomu nějaký masožravec si myslí, že vegan je idiot a je samozřejmě zcela cajk jíst maso.

Kromě toho, že se v těchto pohledech liší jednotlivci, tak se liší třeba i kultury. V Indii je kráva posvátná a je hrozně špatně krávám ubližovat. Tady je zabíjíme a jíme kvůli masu. My zase nepovažujeme za normální zabíjet a jíst psy, ve Vietnamu na druhou stranu…

Dále se morální pravidla mění časem. Za Rakouska Uherska byla mimo zákon homosexualita. Dnes po sto letech je zcela ok být gay. Kromě toho se mění časem i u jednotlivců – já jsem měl jiné morální hodnoty deset let zpátky. Hodně svých osobních názorů jsem však přehodnotil, takže už to neplatí. Zato jsem začal odsuzovat jiné věci.

Takže závěr se zdá jednoduchý: Morálka je subjektivní. Je to věc osobního vkusu.

Jenže, je to skutečně tak snadné? Jak to, že tedy lidé mnoho morálních pravidel sdílí? Jak to, že většina lidí a dokonce většina kultur nezávisle na sobě, přišla na to, že je špatné se vraždit, znásilňovat, mučit, krást a tak dále?

Než na tuhle otázku odpovím, ještě zůstaneme na chvíli u toho, že je morálka subjektivní. Subjektivita není špatná věc. Spoustu lidí tuhle tézi odmítá, protože podle nich to pak hodnotu morálky totálně podrývá. Plyne z toho něco jako “Aha, takže můžu začít vraždit lidi kolem a říkat, že subjektivně mi připadá ok vraždit, takže to můžu dělat?” – tj. vyvozují z toho závěr určitého chaosu či nihilismu. Tedy jinými slovy: “Pak si každej může dělat, co chce!”

Jenže to se neděje, že ano? Čím to tedy je?

Jeden známý mi nedávno říkal, že podle něj morálka není subjektivní ani objektivní, ale tzv. “transcendentní”, což znamená, že je sice subjektivní, ale lidé mají přirozenou vlastnost docházet ke stejným morálním hodnotám.

Zní to divně? Ale vůbec ne!

I když se subjektivně lišíme, určitě se shodneme na pár bodech. Například když se bude hádat vegan a masožravec, jestli je špatné zabíjet zvíře pro maso, ve skutečnosti se oba shodnou na tom, že mučit a zabíjet zvířata zbytečně je špatné. V čem se liší je pohled na to, jestli zabíjení pro maso je zbytečné a mučení.

To je tak koneckonců se vším – třeba i v politice. Všichni se víceméně shodneme na tom, že chceme bohatství, prosperitu, bezpečí, spravedlnost, svobodu a tak dále. Lišíme se jen v představě toho, jak toho docílit a také v definicích těchto jednotlivých slov (například si pod svobodou každý představuje něco jiného).

To mě přivádí na základní otázku – kde se morálka vlastně vzala? Odpovědi jsou dvě. První je odpověď věřících – stojí za tím bůh. Pokud ale nejste věřící jako já, tak odpověď je prostě evoluce. Evoluce znamená, že nějaký náš prapředek žil v nějakých skupinkách a tlupách. A ty tlupy, co měly větší tendence mít určité zábrany (nezabíjet se, neznásilňovat, nekrást) měly i větší šanci přežít a předat své geny dál. A zároveň tlupy, které třeba měly empatii, staraly se o své přátelé v době nouze, dělily se o svůj majetek, chovaly se čestně – tak ty taky dovedly víc přežít.

Ty, které takovéhle vzorce chování neměly se prostě mezi sebou povraždily či obecně tím získaly nějakou nevýhodu ve schopnosti přežít. Díky tomu se do člověka hluboce zakořenila schopnost poznat, že nějaký druh chování není ok. Že není ok třeba někomu lhát do očí, nebo někoho podvést, nebo někoho nějak zneužít (ne jen sexuálně) a tak dále.

Jelikož je člověk “společenský tvor”, tak máme mezi sebou dané určité společenské zvyklosti a pravidla a hodnoty, které klidně můžeme nazývat “objektivní morálka”, ale protože jsou lidí zároveň individuální osobnosti s vlastní sadou zvyklostí, pravidel a hodnot, máme i subjektivní morálku.

Vraťme se ještě jednou k té subjektivitě a nihilismu. Někteří se bojí, že to shazuje morální pravidla v tom smyslu, že když třeba řeknu, že je špatné zabíjet zvířata pro maso a jíst je, ostatní můžou říct jen “to je subjektivní” a mávnout nad tím rukou. A mají svým způsobem pravdu. Ale to znamená, že o tom nemůžeme diskutovat. Já můžu klidně předložit své argumenty, proč takové morální pravidlo zastávám, a jak jsem k němu došel. A druhý člověk mi klidně může naslouchat, aby se něco naučil a nad argumenty se zamyslel.

Mně osobně uvědomění si té subjektivity dost pomohlo. Ve skutečnosti mě to donutilo být víc pokorný a méně arogantní. A já kolem sebe aroganci vidím často. Vidím lidi, kteří odsuzují druhé jen proto, že mají jiné hodnoty. Můj otec kupříkladu nesnáší lyžaře – podle jeho názoru jezdí na hory jen dělat bordel, ničit vzácnou horskou přírodu a kdyby měl moc, rád by jim tam zakázal chodit. Občas u televize nadává, jak by těm lyžařům omlátil lyže o hlavy. Jeho představa “lyžovat je špatné” je subjektivní, ale on to vidí jako jediný správný objektivní fakt a na základě tohoto faktu je schopen lidi odsuzovat a přát jim smrt.

Myslím si (subjektivně), že je tohle špatné. Také jsem měl potřebu druhé neustále soudit. Připadám si mnohem svobodnější od doby, co jsem přišel na to, že morálka jednoho člověka není lepší, nebo horší, než někoho druhého. Každý tu svou osobně považuje za nejlepší – proto ji také zastává – proto nemá cenu nikomu nadávat a povyšovat se. Jediné, co má cenu, je diskuze, kde si můžeme vysvětlit, jaký máme pohled na věc a proč. Takže asi tak.

Závěrečná poznámka 1: Já moc často nekritizuju lidi kvůli jejich morálním hodnotám, ale spíše trávím čas poukazováním na různé trhliny v jejich morálce. Když někdo tvrdí, že třeba je proti zabíjení a týrání zvířat, ale zároveň jí maso, klidně ho upozorním na fakt, že kvůli masu zvířata také umírají. Stejně tak třeba když je někdo hrozně proti komoušům, ale pak schvaluje nějaký komunistický zákaz, klidně mu vysvětlím, proč je pokrytec. Já nemám rád, když někdo má nějaká morální pravidla, ale sám se jich pak nedrží a omlouvá si to různými pseudoargumenty. (To je taky subjektivní btw).

Závěrečná poznámka 2: Existuje filozofický směr zvaný objektivismus, který vymyslela Ayn Randová – filozofka a spisovatelka. Objektivisté tvrdí, že morálka je objektivní. Já jsem četl knihy Randové – i jsem četl různé diskuze. Ale bohužel jejich filozofii úplně nechápu a nic z toho, co mi zatím řekli mi nepřipadá, že by morálka byla nějak objektivní. Ale pořád jsem ochotnej vyslechnout i další vysvětlení, nemůžu ale slíbit, že mě tato vysvětlení uspokojí a budou mi dávat smysl (zatím se tak nestalo).

1 Comment

  • Ellie Parrish says:

    Jsem toho názoru, že ve skutečnosti neexistuje žádná morálka a využívá se jako nástroj pro lidi, aby nedělali věcí, které se mají za “špatné” stejně jako bůh, náboženství, karma – nedělej nějaké věci, jinak se ti to vymstí, je to na stejném principu, akorát terminologie je jiná. Morálka je spíše o lidech – nic nedělat, neříkat, jinak jim ti ublížíš – není to nic jiného než taky emocionální argument a ohánějí se tím jen pokrytci, co jen brečí na povel, když jim hoří u zadku. Dnes se řeší, jestli je morální jíst zvířata nebo přebrat přítele své kamarádky – nemusím s tím souhlasit, ale snažím se v posledních měsících držet náhled a brát věci objektivně, že jsou to jen výkřiky lidí, kteří tento nástroj využívají, když se to dotkne jejich životů. Taky jsem kdysi byla pro morálku, ale v pozdějším věku jsem narazila na jednoho velice chytrého člověka, který tohle to vysvětloval, hlavním problémem je, co si o tobě druzí myslí a vše to prokládají morálkou, aby v tobě vyvolali pocit viny, ne-li tautologickými argumenty, aby fakt na oko vypadalo, že ty věci jsou špatné.

    Nevnucuji nikomu, že si má přestat něco myslet nebo praktikovat, i když to tak může z prvního odstavce vypadat, snažím se tím sdělit, že na morálku seru a budu si dělat co chci, i kdyby protistrana měla být ublížena, je to trochu o tom jestli jsi sobec.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *