Sorry, ale vaše emoce nikoho nezajímají

Lidé jsou emocionální tvorové. A díky bohům za to! Kdyby člověk neměl emoce, byl byl jako šutry nebo jako ještěrky nebo něco takového. Je fajn mít emoce. Nicméně emoce jsou trochu jako penis. Je sice fajn ho mít, ale není ok ho vytahovat na různých místech.

A emoce jsou něco, co je sice fajn, ale né všude se hodí. Jsou místa, kam prostě nepatří.

Pár příkladů:

Jste ve škole a píšete test z matematiky. Učitele pak zajímají vaše výsledky – správné odpovědi. Když mu na ten papír místo toho napíšete, jaké máte pocity k jednotlivým příkladům, asi to moc neocení. “Oh! Jaký to zajímavý příklad už od pohledu! Nemůžu se dočkat, až ho spočítám!”

Nebo jste třeba v obchodě a nakupujete jídlo. Když pak platíte na pokladně, pokladní zajímá zboží, aby ho mohla namarkovat a vás jen to, že chcete zaplatit a jít s nákupem domů. Pochopitelně nebudete paní pokladní vysvětlovat jaké pocity a vztah máte k jednotlivým potravinám. “Tenhle chleba mi moc chutná! Rád ho denně kupuji” – ona sama by měla hlavu jako balón, kdyby to denně musela poslouchat. Váš vztah k pečivu spíše pište do recenze. Tam to lidi ocení víc.

Třetí příklad: pracujete jako vědec ve výzkumném středisku a musíte udělat nějaký experiment a výstupem bude peer-review zpráva. Peer-review musí obsahovat různá fakta, data, údaje… kdo, kde, kdy a co. Opět nikoho nezajímají pocity. Kdyby tam vědec psal, jak se zrovna cítí a jak v něm experiment vyvolal určité vzrušení a radost, tak to nás úplně zajímat nebude, že… To spíše patří do nějaké populární literatury, než do vědecké zprávy.

Jedno takové místo, kam podle mého názoru nepatří emoce je diskuze.

A je jedno, jestli je to diskuze dvou lidí, co se domluvili, že se sejdou u piva a budou debatovat na nějaké téma. Nebo jestli to probíhá třeba na streamu na Twitchi… Nebo na Facebooku. Nebo třeba v nějakém debatním pořadu.

Pochopitelně aby v tom nebyl chaos… co tím vlastně myslím, že má diskuze probíhat bez emocí?

Samotná premisa – tedy jádro nějakého názoru – emocionální být klidně může.

Kupříkladu se objeví někdo, kdo zastává názor, že dotace jsou na hovno. “Dotace od státu nebo EU jsou na nic. Zrušil bych je. Žádné dotace firmám!”

Jádrem diskuze je tedy otázka “Jsou dotace dobré či nikoliv?” a tahle samotná otázka může být zcela emocionální a člověk může mít zcela emocionální motivaci proč takový názor zastává. Potud je to zcela v pořádku.

Já osobně třeba zastávám názor, že všechno by mělo být dobrovolné, protože donucení je špatné. To je emocionální premisa. Ale samotná argumentace už by emoce obsahovat neměla.

Zpět k dotacím:

Zcela věcná argumentace by mohla vypadat takhle: Dotace neplní svůj účel, pokud řekneme, že účel je pomáhat malým podnikům. Ve skutečnosti mají velké podniky větší šanci je dostat, protože v tom umí chodit a mají finance na to, aby si najaly nějakého odborníka, který bude umět správně vyplnit žádost o dotace a vyzná se v legislativě. Oproti tomu vlastník malého podniku ani třeba neví, jak na to a nerozumí tomu.

Dotace navíc křiví trh, protože pokud je nějaký podnik ve ztrátě, znamená to, že o jeho produkty není zájem. Pak tím poptávka dává najevo to, že si svých vzácných zdrojů cení víc, než zboží, který tento podnik nabízí. A pro takový podnik je to tedy jasná zpráva, že to, co dělají nemá pro lidi hodnotu a měli by zkusit něco jiného.

A do třetice – dotace nejsou peníze, které se vyrostly na stromě. Ve skutečnosti je stát nebo EU nejdříve musela vzít lidem a firmám. Čili pak různé firmy vlastně financují svou konkurenci.

…Taková argumentace neobsahuje žádné emoce. Všechno to jsou fakta. První část zcela věcně vysvětluje, proč dotace neplní ani ten účel, který by podle zastánců měly mít. Druhý a třetí argument tvrdí, že dotace křiví trh a přesně vysvětlují proč (lidi musí platit to, o co nemají zájem + firmy financují svou konkurenci).

Zkusme si teď naopak ukázat emocionální argumenty, proč jsou dotace špatné: Dotace jsou zlo! Kdokoliv vezme dotace je hajzl. Kdokoliv se jich zastává je prospěchářský hajzl. Dotace jsou nespravedlivé! Křiví trh. Musíme je prostě odmítnout! Fuj!

Jak vidíte, oba argumenty k sobě mají celkem blízko. Oba třeba tvrdí, že dotace jsou nespravedlivé a křiví trh. Druhý způsob akorát nevysvětluje PROČ. Poslední věta “dotace musíme odmítnout” by sama o sobě nevadila, kdyby uzavřela třeba odstavec plný věcné argumentace, ale takhle je to jen další výkřik. “Dotace jsou zlo” je sice ok říct, ale není to argument. Diskutér jen říká, jaký má pocit z dotací, což nic nedokazuje. Stejně jako to, že každého příjemce a zastánce vnímá jako “hajzla” je irelevantní.

Inu, ona ta hranice mezi emocionálními výkřiky a věcnou argumentací může být někdy tenká (teda jako obsahově ne – obsahově je to veliká propast, ale formou se to může značně podobat).

Zvláštní to věc – lidé obvykle chápou, že v některých situacích a místech nejsou emoce na místě. Když třeba píšete úřední žádost o vydání nějakého papíru či byrokracie (třeba živ. list), jistě ji napíšete věcně a nebudete do ní psát, jaké pocity ve vás vyvolává tenhle úřední úkon.

Nicméně v diskuzích to naopak většina lidí z nějaké důvodu nechápe.

Nedávno jsem třeba viděl na FB status, kde nějaký chlápek obhajoval zákaz billboardů u silnic. Můj známý se ho zeptal – naprosto slušně – proč si myslí, že takový zákaz je potřeba a proč s ním souhlasí.

Jeho reakce byla jen hromada dětinských výkřiků: “Billboardy jsou hnus. Smog! Už aby konečně zmizely!” a pokračoval, “Odporná manipulace a konzum!” a zakončil to dalším záchvatem: “Je to naprostá nepotřebná píčovina! Fuj!”

Takže jsme se nedozvěděli nic – kromě jeho osobních pocitů, které k billboardům chová. Ok, fajn. Jenže jeho osobní pocit není důvodem pro jejich zákaz. Tvrdit “Fuj, nemám je rád, a proto se musí zakázat!” je zhruba stejný jako kdybych řek: “Jej! Mám rád billboardy, a proto by se měly povolit!”

Jediné, co by se s trochou snahy dalo považovat za argument je tvrzení, že billboardy jsou zbytečné. A také to, že manipulují. Tohle tvrzení vychází z neznalosti ekonomie a subjektivní teorie hodnoty.

To, že manipulují je věcný argument – gratulace! Sice je to blbý argument, co se dá vyvrátit během vteřiny, navíc fakt, že billboardy manipulují není důvodem pro jejich zákaz. Ale… věcný argument to je. Na druhou stranu je to spíše nezamýšlený argument. Je spíše náhoda, že mu to zrovna vyšlo. Inu, i nefunkční hodiny ukazují dvakrát denně správný čas.

Každopádně je tohle praktická ukázka toho, jak se to dělat nemá.

Takových výkřiků je plno. Když se třeba řeší jestli je nebezpečné kouřit trávu, tak opět mě zajímají nějaká fakta. Někdo přijde s tím, že je nebezpečná a začne to do ostatních kolem hustit. No wow! To mě zajímá – notak, pokračuj, řekni mi, jak je nebezpečná. Nějaký výzkum prokázal nějaké negativní následky jejího užívání? Existují nějaké experimenty, které prokázaly, že tráva způsobuje X a Y zdravotních problémů? Ten někdo ale místo toho jen začne řvát, jak nesnáší huliče a fetky. A jak by se tráva měla zakázat. To je sice fajn, ale nezajímá mě to.

Když někdo přijde s tvrzením, že je tráva nebezpečná, chci slyšet proč to tvrdí… Ne nechci být svědkem dramatického hysterického záchvatu. Chci fakta, čísla, grafy a také to, co podle něj z nich vyplývá. Nechci slyšet to, že někdo nemá rád huliče. Mně je to ukradený. Já nemám rád hysterky. Rozumíme si, ne?

Jinak někdy se emoce maskují i za další jevy. A to mohou být:

  • Logické klamy typu ad hominem (útok na oponenta), ad populum (99% souhlasí se mnou, takže mám pravdu), straw-man a tak dále.
  • Obvykle takový ty fráze typu: “To je jen politická korektnost!” a “to nás vrátí znovu na stromy!” a “to je utopie!”
  • Agresivita (“Píšeš sračky! Jdi do prdele, ty zmrde!”)
  • Hromada smajlíčků (“To je ale blbost! 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 :D”) a jiná pasivní agresivita.
  • “Na takovou kravinu nemá cenu ani reagovat!” (a pak reaguje dál)

Všechny tyhle věci v diskuzi vám sice pomohou si pořádně ulevit, ale nedostanete následující:

  • Nevysvětlíte druhým, proč zastáváte názor, jaký zastáváte.
  • Šance, že někoho přesvědčíte o svém názoru se blíží k nule.
  • Možná dokonce uděláte opak – oponent se ještě víc utvrdí v tom, že lidi s vaším názorem jsou kikoti.
  • Je velká šance, že diskuzi někdo uvidí. Zvláště pokud je někde veřejně na Facebooku třeba. Lidi, kteří sdílí váš názor, tak těm vaše emocionální záchvaty vadit nebudou – naopak. Jenže to taky možná uvidí lidi, co na nějakou věc nemají názor vůbec, a jsou tak nějak zatím “uprostřed” a teprve se rozhodují k jakému názoru se přikloní. Tak takový lidi emocionální záchvaty je motivují se od vaší pozice držet dál.

Ve skutečnosti většina lidí na internetu je spíše pasivních (tj. čtou články, komentáře, koukají na videa, ale sami nic moc nikam nepíšou. Aktivní jsou naopak emocionální lidi, kteří mají potřebu všude nacpat svoje výkřiky.)

Sám to kupříkladu vidím když se objeví nějaký můj článek na mises.cz – a objeví se třeba deset komentářů a všechno jsou to útoky na mou osobu a hromada různých výkřiků. Pak mám pocit, že všichni lidi jsou takoví, ale pak mi různí lidi osobně řeknou face to face, že článek četli a líbil se jim. Ale nekomentovali ho. Takže tak to chodí.

Inu, takže tady vidíte, proč nejsem zvědavý na vaše vztekání. Popravdě, nikdo není. Jen vy samy máte v tu chvíli potřebu si zanadávat. Ostatním to ale nic nedá – naopak jim to vezme (energii, čas, respekt k vám). Neříkám, že musíte projevovat názory jako robot nebo jako psychopat. Ale kromě “nesnáším X”, chci taky nějaké věcné faktické důvody, proč nesnášíte X, které dávají smysl. A pokud je nemáte, tak je možná na čase si přiznat, že váš názor je nepodložený emocionální nesmysl.

Na závěr – tu je seznam několik názorů, pro které věcné argumenty v podstatě vůbec neexistují a jsou víceméně založené čistě na emocích:

  • Dnešní mládež je odporná, nevychovaná, horší, než všechny předchozí generace. Chtělo by to víc mlátit, abychom je naučili respektu.
  • Dnešní doba je hrozná. Dnešní kluci jsou slečinky. Dnešní holky jsou kurvy. Dnešní lidi jen čumí do Facebooku. Dřív bylo líp.
  • “Je to utopická píčovina, která nemůže fungovat!” (reakce na jakoukoliv filozofii odlišná od toho, co je tu teď, bez bližšího prozkoumání jejího obsahu).
  • Nesnáším vegany! Neví, co je pořádný jídlo!
  • Zakázal bych chovat nebezpečná zvířata. Kdo si pořídí tygra nebo hada to nemá v hlavě v pořádku!
  • Nesnáším cizince! Jsou všude! Za chvíli jich bude víc, než nás!
  • Legalizovat drogy? To ses zbláznil! To se všichni ufetují k smrti!
  • Zrušit povinnou školní docházku? To pak všichni budou sedět doma u televize a dělat hovno!
  • Kapitalismus? Fuj!
  • Zisk? Fuj!
  • Peníze? Fuj!

2 Comments

  • Ellie Parrish says:

    Zajímavý článek, s těmi emocemi jsi dost často upozorňoval i lidi na zp, když ti něco chtěli vyvracet, tak jsem se alespon něco nového přiučila. Když jsme u těch argumentů, nechtěl bys napsat ještě další obsáhlejší článek, jak třeba argumentovat nebo přesvědčit oponenta opravdovými argumenty? Toto by mě u tebe zajímalo nejvíce, protože ty to umíš a vyloženě se od tebe toho dá naučit hodně, tak nechtěl bys?

    • Matthias says:

      No já už několikrát nad tím přemýšlel, ale vypadá to, že je to daleko složitější, než to vypadá, protože diskuze jsou moc komplexní a je tam strašně moc velká hromada situací, které mohou nastat.

1 Trackback or Pingback

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *