Jak se naučit cizí jazyk

Merhaba, lidi!

Jelikož jsem napsal článek, ve kterém jsem vysvětlil, proč se učím 4 cizí jazyky, rozhodl jsem se k tomu napsal i pár tipů, jak se podle mě dobře cizí jazyk učí. Takže jdeme rovnou na to…

Navíc podle tohoto komentáře od KUWVY bych tenhle článek fakt měl napsat…

1) Vytrvalost a disciplína

První věc, která je podle mě důležitá je vytrvat. Spoustu lidem se stává, že se naráz nadchnou pro nějaký jazyk – “Francouzština zní tak hezky a romanticky! Chci ji umět!” – a tak se ho začnou učit. A po pár týdnech je to přejde a nic z toho není. Takže když se člověk rozhoduje, jestli se bude něco učit, měl by vědět, že je to prostě dlouhodobý cíl, který zabere roky.

Nehledě na to, že je fakt nutný se učit denně. Stačí třeba jen pět, deset minut, ale opravdu… denně. Někdy se může objevit den, kdy člověk prostě vůbec nemá čas, něco řeší, má toho hodně, je uprostřed nějaké krize, a proto nemůže sedět doma za stolem u knížky a číst si o gramatice italštiny nebo co, že se to učí. Nicméně i tady je dobrý si prostě najít těch pět minut a dát si třeba aspoň jednu Duolingo lekci. Jak to člověk na pár dní odloží k ledu, obvykle se na to pak vysere úplně. S tím taky souvisí třeba to, že někteří lidi chodí jednou za týden na nějaký kurz cizího jazyka, ale za ten týden všechno zapomenou. Tím neříkám, že jazykový kurzy jsou špatný, jen samy o sobě nestačí.

Podle mě se jazyk dá naučit jen tak, že se tomu člověk opravdu věnuje denně a vydrží to dělat dlouho (celoživotně, protože učení se jazyka není proces, který má nějaký “konec”, navíc člověk fakt rychle zapomíná). S tím souvisí i fakt, že ho to musí bavit. Když to člověka nebaví, často se na to prostě vykašle. Ale pozor, někdy ani nejde o to, že by člověka nebavil ten jazyk sám o sobě, ale třeba se to jen učí blbou nudnou metodou, která je k ničemu.

Navíc ze začátku je jazyk vždycky nudnej, protože člověk neumí nic a musí se prokousat základy jako je abeceda, což je mnohdy nezáživné.

2) Slovíčka?

Já osobně se slovíčka neučím. To jsem dělal dřív, když jsem se učil angličtinu… sepisoval jsem si je do excelovské tabulky a mám ji do dnes. Je tam tisíce položek, nikdy jsem to neotevřel a neučil se z toho. Prostě jsem se nedonutil. A není divu – drtit se slůvka zpaměti jako básničku je dost neefektivní a nepříjemný způsob učení. Zvláště když je člověku kolem třiceti. Učit se hromady slov je jako učit se zpaměti telefonní seznam.

Je lepší si třeba číst nějaký text, (koukat na film, poslouchat hudbu atd.) a hledat co se v něm píše ve slovníku a/nebo na Google Translate. A ty důležitá opakující se slova si člověk postupně začne pamatovat.

Pokud se ale někdo přesto rozhodne drtit se slovíčka, myslím, že je dobrý si je aspoň roztřídit do kategorii (zvířata, rodinné role, řemesla atd.). A hlavně se učit prvně ta důležitá. Za důležitá považuji taková ta slova, co se vyskytují v skoro každé větě (“a, nebo, anebo, proč, protože, ale, asi, nicméně, avšak, přestože, jelikož, víceméně, přestože, ačkoliv, nýbrž”).

Pak jsou tu abstraktní slova, jako jsou časové údaje (“dnes, zítra, nyní, potom, před tím, od té doby”), názvy dnů, měsíců a umístění (pod, nad, nalevo, napravo). Abstraktní jsou také třeba slova jako “chvíle, příležitost, myšlenka, názor, důvod, motivace, zklamání” a mnoho mnoho dalších.

Abstraktní slova mají (u mě) přednost, jelikož konkrétní fyzické objekty se dají víceméně popsat. Např. když nevíte, jak se v cizím jazyce řekne “jablko”, tak popíšete, že je to ovoce, že je sladké, kulaté atd. A ten druhý pochopí, o čem to mluvíte. Oproti tomu vysvětlit abstraktní slovo jako “příležitost” a “dnes” a “názor” je malinko obtížnější.

Mně se to někdy stává, že mluvím s někým v cizím jazyce, a když něco nevím, tak to prostě popíšu a ten druhý mi prozradí, jak se tomu říká. Takže neznat některá slovíčka fyzických objektů, no big deal, ale neznat to, z čeho je věta ušitá nebo neznat nějaké abstraktní slovo je už trochu problém.

3) Výslovnost/přízvuk

Podle mě je důležité se učit také správnou výslovnost a přízvuk. To zní pochopitelně, ale moc lidí to tak úplně nedělá. Hlavně v angličtině. Tam se drtí gramatika, slovíčka, ale výslovnost lidé obvykle používají normálně tvrdou českou s důrazem na písmena R a D a T a mluví monotonně. Nevzpomínám si, že by mi někdy nějaký učitel angličtiny říkal “angličtina je měkký, melodický jazyk…” Dokonce mnohdy ani učitelky na základních a středních školách neumí vyslovovat úplně správně a učí hlavně gramatiku.

Ono to vypadá, že to tak nevadí. Koneckonců každý má přízvuk. Rus bude mít ruský přízvuk, když bude mluvit anglicky. Francouz francouzský. Švéd švédský…

Nicméně jakmile se člověk naučí mluvit nějakým způsobem a hluboko to v něm zakoření, strašně špatně se to pak přeučuje. Vidím to občas na slovech z PC her, co jsme používali v dětství. Naučili jsme se je říkat špatně a máme tendence to tak říkat i dnes. Takže pořád tu máme “spawn” jako “spávn” a “Armor” je “Ármór” a “Sword” je “SvóóRRRd” atp. Já mám kupříkladu problém se slovem “Adjacent”, což anglicky znamená “přilehlý”. Jelikož jsem ho nikdy neslyšel v mluvené řeči a vždycky jsem ho jen viděl někde v textu, nebyl jsem si jistý, jak se vyslovuje a začal jsem si ho v hlavně číst jako “Adžasent” a ono se ve skutečnosti čte “Edžejsn” jak jsem si později dohledal, ale moje hlava dál používá špatnou výslovnost, když na to slovo při čtení narážím…

A proto je dobré se hned od začátku zaměřit na správnou výslovnost.

Jinak je celkově zajímavé, jak na tu výslovnost někteří vůbec 
nemají talent/cit/instinkt nebo jak to nazvat a někteří zase jo. Jsou lidi, co ihned dovedou ten přízvuk přejímat a rychle je v jejich výslovnosti rozpoznatelný, jak si to osvojují. A pak jsou tací, co třeba umí mluvit cizím jazykem řadu let, používají ho v práci, v každodenním životě a fakt ho umí, ale výslovnost mají tragickou – příliš tvrdou, českou, dávají špatně důrazy, mluví monotonně, bez emocí (“It’s really nice to meet you!” řeknou klientovi stejným tónem, aby by mu oznamovali, že mají průjem), a prostě jako kdyby vůbec nedovedli chápat, jak cizí jazyk vlastně zní. Je to jako hudební sluch – někdo to holt má, někdo ne.

(Plno lidí taky “something” vyslovuje jako “samcing” a “furry” jako “fary”, obojí trhá uši).

Na druhou stranu – ten přízvuk rodného jazyka zůstane rozpoznatelný v cizím jazyce vždycky. Vždycky, když Čech bude mluvit anglicky, německy atd… bude tam trochu ta čeština slyšet, toho se na 100% zbavit nejde. A to ani ničemu zase tak nevadí.

4) Jazyk je emocionální záležitost

Co je také důležité je si uvědomit, že jazyk je emocionální věc. Není to exaktní věda. Gramatická pravidla se někdy snaží najít logiku v tom, jak lidé mluví, ale ne vždy to tak funguje. Některé pravidla se vysvětlují těžko, protože se ohýbají podle pocitu toho, kdo mluví. Lidé ostatně neustále vymýšlí různá nová slova, slovní obraty, fráze, slovní hříčky, metafory, přirovnání, memes… nic z toho se nedá naučit suchým vysvětlením gramatiky, ale jen tím, že to člověk nějak zažije.

Dokonce i některá slova mají různá citová zabarvení, a proto nejdou úplně přeložit z jazyka do jazyka. Třeba anglické “silly” můžete do češtiny přiložit jako “hloupý”, protože to tak říká slovník a dál to neřešit. Ale překlad nestačí. Slovo “silly” má jiné emocionální zbarvení, než “hloupý”… “silly” je takové milé slovo, kdy někomu řekneme v dobrém, že je popleta. Anglicky mluvící tak někdy mluví o svých zvířatech ve stylu “Ha ha, my dog is silly”. Oproti tomu slovo “hloupý” má v češtině spíše negativní zabarvení, skoro je to až urážka. V angličtině máme slova silly, stupid, dumb a všechny můžou znamenat “hloupý”, ale každý z nich má jinou úroveň vážnosti.

Takže jak vidno – učit se slovíčka, gramatiku a výslovnost nestačí… Ten jazyk se prostě musí zažít.

Proto je dobré se cizím jazykem obklopit. Pokud se učíte třeba španělštinu, koukejte na španělské filmy, poslouchejte španělskou hudbu (The New Reamon, La Fuga, SPA-P, Jumbo), najděte si španělské kamarády na https://www.reddit.com/ nebo https://discordapp.com nebo https://www.italki.com/ a tak dále.

5) A pak je tu trénink

Je jedno, že si přečtete gramatický pravidlo. Stejně se do vás dostane jen praktickým tréninkem. Tj. že ten jazyk furt používáte, takže to do vás zakoření.

Si můžete přečíst, jak se používá minulý čas. Stejně z toho moc mít nebudete, dokud to neuvidíte tak 200x na vlastní oči 😀

Na trénink je dobrý Duolingo, což je tak známá appka, že ji ani nemusím popisovat. Kromě ní ještě existuje třeba Lingodeer, Memrise, Quizlet a Mondly. Osobně je používám všechny zaráz, protože jsem prostě HARDCORE AS FUCK 😀

6) Něco málo o čtení

Čtení osobně považuji za nejvyšší level umění cizího jazyka. Mluvím ale o čtení knížek – beletrie. Když se někdo třeba učí kupříkladu anglicky, tak za chvíli bude rozumět textům v učebnici, nahrávkám, pak třeba tomu, co si píšou lidé na sociálních sítích, začne rozumět Youtube videům, seriálům, filmům… A úplně na konci tohoto řetězce je beletrie, protože knížky jsou většinou psané za pomocí složitých vět a slovních obratů.

Naštěstí existují knížky určené k učení se jazyka psané jednoduchými větami. Některé z nich mají vždycky stránku jedním jazykem a vedle druhým (angličtina x čeština, nebo cokoliv, co se učíte). Pokud se vám nechtějí kupovat knížky, existuje appka Beelinguapp, kde si můžete třeba stáhnout knížku a zobrazit si na půlce displaye angličtinu a na druhé to samé španělsky a takhle číst. Easy.

Abych to nějak shrnul…

Takže jak že se cizí jazyky učím já? Používám zmíněné appky na procvičování. Mám učebnice různých jazyků. Vím, že učebnice mnoho lidem nevyhovují, protože je to takový suchý a nudný způsob učení, ale pro osobně jsou pro začátek velice dobrou pomůckou, ačkoliv samy o sobě nestačí. Pak je dobré mít k dispozici rodilého mluvčího, který je ochoten odpovídat na otázky kolem gramatiky. To je dobré hlavně u turečtiny, protože turci strašně rádi mluví o svém rodném jazyku. Dovedou to dělat hodiny. A vůbec – snažím se jazykem obklopit, jak to jen jde.

Jinak můžu doporučit jednoho člověka, která má zajímavá videa a přednášky na TyTrubce a je to jistá paní Lýdie Machová. Ona je tzv. polyglotka (člověk, co umí mnoho jazyků) a ráda vysvětluje, jak se jazyky učí (tzv. jazykový mentoring). Dost jsem si od ní odnesl.

Takže asi tak…

A na závěr ještě jedno pravidlo:

7) Nebojte se dělat chyby

Chybami se člověk učí. A u jazyka to platí desetinásobně. Čas od času se mi stává, že udělám chybu a objeví se někdo, kdo mi ji pořádně omlátí o hlavu. Tuhle jsem na jednom českém diskuzním fóru napsal “developement”, protože jsem si myslel, že se tam to “e” po “p” opravdu píše, ale bohužel to byl jen projev mé dyslexie. A spoustu lidí se tam na mě sletěla jako vosy na lízátko a upozornilo mě, že bych neměl psát anglicky, když na to nemám a že evidentně anglicky vlastně vůbec neumím…

Zvláštní, že to mnohdy dělají mezi sebou jen Češi, že shazují znalosti cizích jazyků druhých. Rodilí mluvčí tohoto jazyka to kupodivu tak na 90% nedělají a naopak se snaží člověku pomoct a vysvětlit, jak to s tou gramatikou vlastně je.

Dost na pytel je, když někdo se bojí udělat chybu natolik, že jazyk vlastně ani nepoužívá, nemluví, nikde nepíše, stydí se… A pak ten jazyk pochopitelně nemůže umět. Takže, nebojte se dělat chyby! Mluvte, co nejvíce to jde.

5 Comments

  • Kurwa says:

    Hej, díky za článek! Je zajímavý od Vás číst něco pozitivního, místo těch neustálej negací (NE státu a všemu co s ním souvisí).

    A tímto si svatosvatě slibuju, že ještě letos začnu s tím svým jazykem.

  • Ellie Parrish says:

    No, já jsem se jazyk vždy nějak naučila(teda ne úplně a plynule, ale dokázala jsem ho nějak pochytit), když jsem si s někým chatovala, dotyčný používal hovorová slova, konverzace mě logicky zajímala, tak jsem vždy vygooglila slovíčko a tím jsem se to naučila. Už jen protože jsem to chtěla vědět, tak mě to zůstalo v paměti, učení jazyků v těchto případech byly vždy pro mě hrou, protože jsem něco vždy pochytila, když jsem hrála hry a je to lepší, než se to učit ve škole 😀

  • Kurwa says:

    Matthias: Čínština. Člověk musí myslet do budoucnosti 🙂

    Ellie Parrish: Pro zajímavost, dá se tohle nějak prakticky použít i na jiný jazyky než na angličtinu? EN coby lingua franca má v tomhle významě lepší pozici, ne? Ačkoli to asi dost záleží i na tom, jaký zdroje konzumujete a o co se zajímate….

  • Ellie Parrish says:

    KURWA

    Jednak jsem hrála hry, kde se prolínala snad všechen životní styl, jídlo, zvířata, boje etc… jednalo se o strategickou hru, kde byly různé místa jako hřbitov, ostrovy apod, takže bylo pro mne i patrné, že z toho hodně pochytím. Opravdu pro naučení slovní zásoby byl veliký rozsah. Po té jsem si psala na online chatu s lidmi, kde byl už i soukromý život, takže šance pro naučení je vysoká. Akorát jsem se to učila fakt několik let, ne za měsíc ani týden.

    A jestli to jde aplikovat na cizí jazyk, no pokud hrajete hry, tak si přepněte jazyk do vašeho požadovaného jazyku 😀

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *