Social skills

Je tu jedna věc, která mi už delší dobu vrtá hlavou. Každý z nás má na něco talent a na něco zase antitalent. A já mám zřejmě antitalent na lidi. Celoživotně mi chybí nějaké “social skills” (odpustě mi ten anglicismus), což v praxi znamená, že neumím vycházet s lidmi, neumím s nimi komunikovat, nedovedu jim vysvětlit své myšlenky tak, aby je dovedli pochopit, případně s nimi nesouhlasit tak, aniž by se nenaštvali. Nikdy jsem neměl charisma a byl jsem spíše takovej ten “podivín”.

Navíc mě kontakt s lidmi ani nijak nebaví a nenaplňuje. Radši trávím večery s knihou nebo u videoher, než někde venku s ostatními. Lidi jsou pro mě nudní, nenabíjí mě energii a jejich přítomnost mi mnohdy nic nedává.

Je tu však jedna taková věc…

Totiž,existuje přesvědčení, že bez social skills to prostě nejde. Různé knihy o tom “jak být úspěšný” dokonce schopnost “jednat s lidmi” považují za jednu z nejdůležitějších.

Však co na tom, že někdo je třeba skvělý programátor a expert ve svém oboru, když se neumí prodat a přesvědčit druhé o svých schopnostech? Kdo to dotáhne pak dál? Skvělý programátor, nebo skvělý programátor, co si umí získat lidi, má charisma a manažerské schopnosti…? Zkrátka nejde jen o to být dobrý, ale přesvědčit o tom druhé.

Na druhou stranu, nemyslím, že je to úplně pravda. A stačí se podívat na různé známé úspěšné lidi. Třeba takový Steve Jobs – ač byl uznávaný člověk – lidi kolem něj často zmiňovali, že byl arogantní, povýšený a dával svým podřízeným padáka kvůli maličkostem.

Mark Zuckenberg projevuje často to, co se obvykle nazývá “social akwardness” (další anglicismus, sorry), na přednáškách na veletrzích používá dost podivný humor, kterému se směje jen on sám a ostatní neví, jak reagovat. A navíc to zašlo tak daleko, že se o Zuckerbergovi začalo vyprávět, že je ještěrka, z čehož vznikl internetový meme. Sice on sám tvrdí, že ještěrka není, ale tak na druhou stranu – tohle je přesně to, co by ještěrka řekla, že jo.

Takže možná zase tak moc potřeba nejsou. Who knows…

Každopádně se musím ptát – co jsou to vlastně social skills? Kdybych je měl rozřadit podle různých úrovní, udělal bych to nějak takhle:

Level 1

Tak úplně první druh sociálních schopnosti, které získáme jako děti je pozdrav. Zní to divně, ale je to tak. “Jak se říká?” ptali se nás rodiče. A schopnost poznat, kterým lidem říkat “ahoj”, a kterým “dobrý den!” je de facto spojená se schopnosti poznat, kdo je blízký a kdo je cizí. Kdo je zhruba v mém věku, a kdo je starší a tak dále. Kromě toho máme různé pozdravy pro různé časy (dobré/ý/ou ráno/poledne/odpoledne/večer/noc).

S tím se pojí to, že máme i nějaké jednoduché pravidla slušnosti. Že říkáme “prosím”, když o něco žádáme, “děkuji”, když vyjadřujeme vděk. A “promiň”, když vyjadřujeme lítost. A tak dále.

Level 2

Jak postupně rosteme, učíme se složitější prvky v komunikaci, jako jsou gesta, tón hlasu (podle kterého poznáme, jestli někdo něco říká naštvaně, s humorem, s nadsázkou, ironicky, sarkasticky a tak dále). Vzpomínáte, jak třeba Sheldon Cooper neumí poznat ironii? Jo, tak hodně vtipů v Big Bang Theory je založná na tom, že Sheldon nemá social skills. Podobně je na tom třeba Drax ze Strážců galaxie. A ještě seriál IT Crowd je celý prakticky založený na tom, že ajťáci jsou asociální.

Level 3

Později začneme chápat, že existují nějaké mezilidské vztahy a různé lidi vnímáme různě. Když potkáme na ulici kamaráda a on k nám přijde, dá nám ruku na rameno a pozdraví “ahoooj!”, tak je to ok. Od cizího člověka by to bylo naprosto nevhodné, trapné a pravděpodobně by narušil naši intimní zónu.

Že se jinak chováme a mluvíme s někým, kdo je cizí, a zase jinak mluvíme s kamarády. O sexu nemluvíme třeba s ředitelem ve škole nebo s paní na poště. To je osobní téma, které řeším s kamarády. Prostě jednoduše chápu hranice různých vztahů.

Level 4

K těm mezilidským vztahům patří i nějaké povinnosti, co mám vůči druhým. Třeba, že jim nelžu, nepodvádím je, když jim něco slíbím, tak to dodržím, chovám se k nim slušně a s respektem, a tak dále. Nedělám druhým, co je jim nepříjemné, nemluvím s nimi o choulostivých tématech, a když jo, tak se snažím být hodně ohleduplný a citlivý.

Všichni tohle docela chápeme. Každý chápe, že když se náš nejbližší kamarád rozejde se svou přítelkyní, tak ho utěšíme a řekneme mu, že je nám to líto.

Kdybych ještě ten den tu jeho bejvalku svedl a vyspal se s ní, většina normálních lidí by usoudila, že to je něco zrmdského, sviňského… prostě špatného.

Stejně jako kdyby mému kamarádovi umřel někdo blízký – třeba jeho otec – tak mu vyjádřím upřímnou soustrast. Kdybych mu řekl “to je dobře, že ti chcíp fotr”, tak by opět každý chápal, že tohle je naprosto vylízané chování.

Když to tedy shrnu, každý tak nějak chápeme, že nemáme druhým ubližovat a to je slovem nebo i činem.

Čili z příkladů je dost vidět, že hromadu “social skills” máme víceméně všichni.

Level 5

Řekněme, že existuje něco jako určitá množina sociálních skilů, které jsou pochopitelné pro lidi různých kategorii vyspělosti. Dítě určitě chápe, že má říct třeba “dobrý den” a “děkují” paní prodavačce v obchodě. Dítě tedy chápe určitý “level” sociáních skillů, ale jsou takové, které už chápe hůře.

Já kupříkladu, když jsem byl malý, tak jsem vždycky šel a každému jsem všechno vyzvonil. Člověk x třeba řekl, že člověk y je debil a já jsem šel za člověkem y a řekl, že o něm x řekl, že je to debil. Teprve až jsem vyrostl, tak jsem pochopil, že je to nevhodné.

Není hezké lidi pomlouvat, ale je pochopitelné, že když budu s partou kamarádů a kamarád ABC bude nepřítomen, budeme se o něm bavit v době jeho nepřítomnosti jinak, než když je přítomen. (A kdyby jo, nastala by obvyklá věta “Přestaňte se o mně bavit, jako bych tu nebyl!”) A je pochopitelné, že někdo o ABC řekne něco necitlivého, co by přímo jemu neřekl. Třeba “On si furt myslí, že mu to háro, co nosí, sluší, ale vypadá jako debil!”

V rámci zachování dobrých vztahů je dobrý, když se tenhle názor k ABC nedostane. To jsem jako dítě nechápal a vždycky všem říkal, co o nich řekl někdo jiný. A ti lidi se díky tomu cítili pak trapně a byli na rozpacích…

Až časem jsem získal určitý social skills, kdy jsem pochopil, že některé věci se lidem asi neříkají.

A jak rosteme, získáváme vyšší a vyšší level sociálních skillů, avšak stále je hodně skillů, co nemáme. Mě jich evidentně chybí hodně, abych pochopil plno lidí.

Level 6

Někdy se stává, že dospělí lidé bývají stále trochu dětinští a nechápou, že některé věci jsou nevhodné. Kupříkladu, kdybych došel mezi partu svých kamarádů a měl tričko s hákovým křížem a oni se zarazili a řekli mi “Ty vole, to ses posral ne? To sundej, vole, nebo ti někdo rozbije hubu!” a já se budu bránit, že si můžu nosit, co chci a můžu mít názor, jaký chci, bylo by to asi debilní.

To je extrémní případ, na kterým je jasně, vidět, že člověk sice může mít názor, jaký chce a nosit si, to co chce, ale máme určité morální povinnosti k druhým. A i když moje tričko nikomu přímo neubližuje, vyjadřuje schválení určité špatné věci (jako byl nacismus).

Jsou méně extrémní případy, kdy to tak vidět už není.

Například: Představte si, že jsem člověk, kterému nějakým způsobem třeba ublíží nějaká konkrétní politická strana (budu třeba prodavač a ta politická strana schválí zákon, kvůli kterému budu muset do něčeho investovat strašně moc peněz, což je pro mě veliký problém a dostane mě to do potíží [podobnost s EET čistě náhodná]).

A teď si představte, že za mnou přijde kamarád a vesele mi oznámí, že tu stranu bude volit. A já se pochopitelně naštvu a pohádáme se. Ve skutečnosti je to ze strany onoho kamaráda velice ne-empatické, necitlivé, špatné, ba přímo zmrdské.

V takovém případě argument “ale já si můžu volit, co chci!” neobstojí. Je to podobné jako nosit hákový kříž. Sice si člověk může nosit, co chce, ale porušuje tím určité morální zásady.

Takže i kdybych volil tuhle politickou stranu, neměl bych o tom před tímhle kamarádem mluvit, protože je to prostě choulostivé téma. Popř. když už bych musel, bral bych v potaz, že je to téma pro něj nepříjemné a podával to co nejvíce opatrně. Ideálně bych se měl zamyslet, jestli nedělám něco špatně, když podporuju stranu, která někomu ublížila…

Ok, text mi bobtná a já vidím, že téma je hrozně složité a prakticky by to chtělo rozebrat více dopodrobna.

Co jsem ale hlavně textem chtěl říct je, že hodně lidí social skills nemá, což je špatné, ale… Taky to znamená, že nemusím být sám na sebe naštvaný, že nejsem profík v jednání s lidmi, jelikož profík vlastně není skoro nikdo. Já jsem si vždycky vyčítal, že to s lidma neumím, ale teď vidím, že jsou na tom ostatní vlastně podobně.

A hodně lidí si myslí opak, tedy, že to s lidmi umí velice dobře (dále viz Dunning–Kruger effect), takže s tím nic nedělá. Nevěříte? Tak se zkuste zamyslet nad sebou.

1) Jste opravdu dobří, co se týče jednání s druhými lidmi? Daří se vám fungovat tak, že vše je ok, nebo se vám naopak daří každou chvíli s někým pohádat, někoho naštvat, nebo opačně se lidé chovají k vám tak, že si nedovedete jejich chování vysvětlit a nevidíte do něj?

2) Co přesně jste dělali pro svoje zlepšení sociálních skillů? Kolik jste přečetli knih o komunikaci a jednání s druhými? Kolik jste navštívili kurzů komunikace?

3) Kolikrát jste se nad sebou zamysleli, vzali si třeba papír a tužku a sepsali svoje kladné a záporné stránky a popřemýšleli v jaké oblasti se zlepšit, kde děláte chyby, jak to zvládat lépe… A tak dále?

4) Jak často se ptáte kamarádů, jak vás hodnotí? Kolikrát jste se jich zeptali “co myslíš, že dělám špatně? V čem si myslíš, že bych se měl zlepšit? Stalo se, že jsem tě v poslední době třeba něčím překvapil, naštval a prostě se zachoval tak, že se ti to vůbec nelíbilo? Můžeš mi o tom říct víc? Zajímá mě to!”

Že se nestalo ani jedno? No vidíte! A většina lidí kolem vás je na tom stejně… Nikdy ani nepřemýšleli nad tím, že by něco dělali špatně… natož pak, aby to nějak řešili.

Mimochodem, určité social skills mají i zvířata. Není to jen lidská věc.

Na závěr si dovolím pár příkladů situací, kdy člověk udělal (nebo stále dělá) prostě něco špatně, protože mu chyběly nějaký social skills.

– Když se někdo strašně nasere, vytočí a chytne záchvat vzteku, je nejlepší ho nechat být a vyzuřit se. Hodně lidí dělá to, že mu řekne “uklidni se”, což akorát vede k tomu, že se ten člověk nasere ještě víc. Mimochodem, záchvat vzteku jako takovej působí hloupě a člověk, až se uklidní, se cítí trapně. A proto je nejlepší to přejít beze slov a neřešit to.

– Vietnamcům se netyká. Ano, umí česky. Ano, vyká se jim. Je úplně jedno, že jsou to Vietnamci.

– Pokud nějaké téma hovoru vedlo k hádce, tak ho příště už nevytahujte se nechte ho být. Popř. ho řešte nějak systematicky, ne náhodně.

– Zvířata jsou vždycky citlivé téma, takže o nich nemluvte vůbec. Před lety jsem třeba byl takhle s kamarády si sednout v hospodě a jeden známej začal hrdinně vyprávět, že jako malej kluk střílel kočky vzduchovkou. Tohle je jedno z těch NOPE témat. Samozřejmě vedlo k hádce. Podobně na tom je politika nebo náboženství. Tohle téma řešte jen s lidma, se kterýma víte, že se to dá řešit, jinak ne…

– Ne všichni mají rádi sprostý, černý, morbidní humor. Popř. vtipy o židech. Opět, jen u lidí, které dobře znáte.

– Obecně, každej je individuální a musí se s ním mluvit dost jinak. Jsou lidi co mají určité specifické zvyklosti. Kupříkladu já každého člověka obvykle oslovuju “kurvo”, což sice zní, jakože jsem na hlavu, ale prostě to dělám. Kamarádi si zvykli a berou to. Ti, co ne, s těma by to stejně nefungovalo. Mimochodem, dělám to i když mluvím anglicky. Nečesky mluvící kamarády často označuju slovem “cunt” (platí to jen u chlapů, o žen je to divný).

Je tohle zajímavé téma? Dejte mi vědět, jestli o sociál skills mám psát víc… Sice jsem asociál, ale přeci jen něco málo už jsem pochopil 🙂 Popravdě jsem tento text psal hrozně dlouho, protože jsem ani nevěděl jak. Téma je tak komplexní, že se špatně uchopuje jen za jeden konec.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *